Povídka o popelce, zapsaná v roku 1859 od Frant. Petery v Jaroměři.*)

Toho večera (dne 13. března 1859 v neděli) vypravovala mně Terezie Stárkova, panna maě_j)03Wrující, tuto povídku o popelce. Byly jedny rodiče, a měly tři dcery; jedna z nich, která doma všecku práci vykonávala, nazývána od domácích s opovržením popelkou. Jednoho času vypravuje se otec jich na trh výroční, byl dynován od druhých dvou sester popelčiných, aby jim to a to koupil; a popelka nehlásila se o nic. Otec táže se jí, co by jí měl koupiti? A ona: co se mu udrží za kloboukem. Šel, koupil sestrám popelčiným, co si byly volily; ale pro popelku, cokoliv chtěl koupiti, nic z toho se mu neudrželo za kloboukem, a tedy nekoupil pro ni nic. Jda skrze les a podcházeje pod vořešinou zpozoroval, že se mu tři oříšky za klobouk chytily, bez jeho vědomí. Když byl domů přišel, rozdával druhým dcerám, co byly žádaly, ale popelce řekl, že jí nic nenese, protože se mu nic za kloboukem neudrželo. Ona pak podívavši se mu za klobouk, zpozorovala, že tam má tři oříšky. Ty ona vzavši nosila za ňadry, šla pro vodu ke studnici, a když vodu nabírala, vypadly jí do studně. Nad tím byla nemálo zarmoucena, a když v neděli sestry odešly do kostela, ona musila zůstat doma k dělání práce podomácní. Tu šla ke studni a hleděla s°, zarmoucením po těch oříákáeh. Ejhle, tu vyjde chlapeček z té studně, a nese jí jeden oříšek, řka, aby jej vzala a z něho ty šaty vyndala a šla do kostela. Ona to učinivši vidí, že růžové hedvábné šaty to jsou; i vzala a ustrojivši se, šla do kostela. Když ji sestry v chrámu v těch drahých šatech spatřily, nepoznavše ji, myslily, jaká by to byla ženština. Ona ale po službách Božích první vyšla z chrámu, a spěchala domů, aby ji sestry neviděly. Sestry domů přišedše povídaly, že dnes byla neznámá paní v kostele velmi nádherně ustrojena, a že ji žádný neznal. Druhou neděli přinesl jí opět ten chlapeček druhý oříšek, a v tom byly šaty stříbrné. Když sestry odešly do chrámu, ji doma zůstavivše, oblekla se v šaty stříbrohlavové a šla též do kostela. Tu opět měla mnoho diváků, a jeden se ptal druhého, odkud by ta vystrojena panna byla, nikdo však ji ne-zaal. Mezi těmi obdivovateli byl pak jeden pán, jemuž se ona nadmíru líbila, a rád by byl zvěděl, odkud jest a poněvadž mu toho nikdo nemohl povědíti, a snadno její šlépěje vyzpytovati nelzelo, protože hned po skončených službách nejprvnější z chrámu odcházela, a spěšně domů běžela, aby se sestrám nevyzradila : tedy užil chytrého ouskoku, aby její obydlí přece vyzvěděti mohl. Když přišla třetí neděle, a sestry do chrámu odešly, a chlapeček ze studně opět třetí byl přinesl oříšek popelce, v němž byly šaty zlaté, a ona ustrojivši se, vešla opSt nádherně