ošacená do chrámu, dal zatím ten pán cestu poklásti smůlou neb lepem, aby, když půjde z chrámu popelka, uvázla pantoflem a zastavivši jej tu, aspoň po tom pantofli byla poznána. I stalo se; jak bylo po mši, spěchala opět popelka rychle domů, a uvázši pantoflem v té smůle, nechala jej tu vězeti, aby dobývajíc ho, neobmeškala se a tudy pozdě domů nepřišla. Nyní schytraly panáček dosáhna cíle svého vzal pantofel, a rozkázal, aby z celého města a okolí všechny panny byly k němu obeslány, a které se ten pantofel hodí na nohu, tať že jest ta pravá panna, co tak slavně oděna do chrámu chodila. I byly ty všechny panny povolány, i dvě sestry popelčiny, nevzavši s sebou popelku od nich pohrzenou. Než, žádné z povolaných nehodil se- na nohu pantofel ten. To když otec po-pelčin slyšel, pravil: Ještě naše popelka tam nebyla; kdo ví, nehodí-li se jí ten pantofel na nohu? ale sestry odporovaly, řkouce: »Což ta ušpiněná, ta ať ostane doma, jak by ji cos takového se hoditi mohlo. Ale otec ne-popustil, a sám tam popelku k té zkoušce dovedl. A hle, pantofel se hodil, a poznáno, že ona to byla ta tak draze ošacená paní, a krásna panna. Nyní oblíbiv si ji ten jisty pán pojal ji za manželku, a tak ta od svých sester nenáviděná, a zhrzená Popelka, učiněna paní bohatou. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.