Nové lidské dokumenty z Moravy.

Stromy. Dyž strom shazuje ovoce, enom mu vyšvacat, alebo obvázat ho pantlů z Božího těla (stužkou, jimiž zdobeny jsou oltáře o Božím těle). — Ale všecko sem dělal, co kdo radil,a nic nebylo platný. Tož já pěkně stromom pohnojil a je to k platnosti. Jednu hrušku sem tam měl, no byl ten strom vám žlutučkej co šefrám a tak vám po tem hnoji pěkně zoraněla a od tej doby si povídám, to sú samý pověry a hnůj je hnůj.

Krávy. Naše krávy, to sú sakra paničky, bez soli se vám ničeho ani netknu, všecko chcú met akorát. — No Bože, skrz tej trochu soli, šak tu nemá žádnej tak pěkných krav jak vy. Ale řeknite mě k sakru súsede, co ten Suchej s téma jeho kravma dělá, ty by patřily rasovi do matriky. — Ja co, knížku pořád u nosa a dobytka si nehledí. Ja taky si rád něco přečtu, ale napřed si odbav, co ti patří.

Na poli. No odkáď? Odkáď? — No z pole. — Jaký je to tam? — Ty ječmene se po tem dýšči pochlapili, sú chlapáci, než ty pšenice sú darebný. Rža (žito) sú letos tak krásný, peřnatý sú, a ten les zeleňunkej bleďunkej, tak v tom rozpuku radosť do lesa vkročit. Ale pastviska sú sak und pinkel pod vodu a těch bogdálů (čápů) a divokých kačen, čejky, no všecko se to tam shrnulo. Ti bogdáli stójijú okolo tej vody jak koze každej velikej.

Lesy. Ó jej, to je dobrota pro chudobných lidí. Tady si nanesu baby dřívího. Nebožka Černá, to byli čert baba. Vyvádívali, že dyž chodili do lesa na chábí (klestí), fuk na sebe mužovy gatě, nejakú vetchu (sešlou) suknu a už trtali (šli). Ruče v tem lesi zmerčili hajnýho, sukňú vyhrnuli pod nosu, šátek strhli z hlavy — no museli byt strašná. Vlasy nastřapatěný, horší, jak nejakej lunt, a tož přej se jich ti hajní dolekali a ti tam. Ale jednu kerejsi za němá, tetka šúst do svodnice aji s papu-čama a na druhej břeh si pěkně sedli. Jemu se do tej vody nechcelo, čapl si taky zas na druhej břeh. Oni se schopili a k mostu, on za němá, draps jich, začal se s němá haplasovat (tahat), a oni od huby byli, tož na něho : »Dyž ty chceš tahat ženský, vyber si mladicu, co už se mnú starú, mě nech za pokojem.« On se přej tak zastyděl, bár si na nic takovýho ani nepomyslel, kde pak baba kosť a kůža. Hned! jich pustil, a oni pelášili a enom se učuřovali (usmívali). Dobře říkávajú, že baba aji čerta přechytruje.