@NZ@Otázky a odpovědi.

* Další zprávy O fextech. Jedním z nejbohatších nalezišť t. zv. fextů jest hřbitůvek v Kostelci nad Labem, založený na písčitém kopci. Při kopání přijde se ještě nyní dost často na úplně mumifikovanou mrtvolu, ačkoliv všecko ostatní, co s ní bylo položeno do hrobu, již dávno ztrouchnivělo. Prvně nalezení fexti — počtem asi čtyři — jsou uschováni ve sklepem místnosti pod márnicí. Do místnosti té vedou padací dvéře a přístup jest možný pouze pomocí žebříku. V temném tomto sklepem, osvětlovaném pouze nepatrnými okénky, nalézá se vysoká hromada kostí a lebek většinou tak zachovalých, jakoby to byly anatomické preparáty. Na hromadě té jsou položeni fexti, z nichž jeden dle celé konstrukce těla jest patrně žena. Jeden fext obrovitých rozměrů jest úplný i s hlavou. Ostatním scházejí některé končetiny a hlavy, ale části ty lze nalézti na podlaze mezi kostmi. Návštěva této kostnice, která bezděky připomíná nějakou hladomornu, jest sice zajímavá, ale pro lidi slabších nervů se nedoporučuje. Nyní se vykopaní fexti zase zakopávají do hřbitovní země. Na dotaz sdělil mi hrobník, že na hřhLto-vě- nalezení fexti jsou vojáci z francouzských válek a že neshnijí proto, poněvadž se narodili se zvláštním obalem kůže, který je chránil před střelnými ranami. Takových lidí se prý vůbec žádná rána netkne a v zemi jenom »vyschnou«. Něco bližšího jsem ani poptávkou v okolí nezvěděl. Lékař, kterého jsem se na vše dotazoval, mi zcela prosaicky vysvětlil, že v některých půdách mrtvoly nepodléhají obyčejnému rozkladu, ale zmumi-íikují. Výklad dojista pravděpodobný, ačkoli se naskýtá maně otázka, proč v téže půdě ostatní mrtvoly setlí? — V blízkém Brandýse nad Labem, jak jsem se doslechl, jest dlouhá léta uložen fext ve sklepě jednoho domku nedaleko farního kostela. Ležel tam v koutě a nikdo si ho nevšímal a také se ho nebál. Jakým způsobem se dostal ze sklepa do posvěcené země zpátky na hřbitov, nepostrádá komičnosti, ačli se pověst zakládá na pravdě. Ve zmíněném domku bydlila mlékařka, která si krajáče se smetanou a s mlékem ukládala v témže sklepě, kde fext dřímal svůj poslední sen. Její manžel si však rád přihnul z kalíšku a když se mu tak někdy podařilo obelstiti pozornost své družky a zůstati »přes čas« z domova, zašel si v noci do sklepa, a schladil si palčivost v hrdle pořádným douškem z krajáče. Když se ráno mlékařka divila, kdo mohl krajáč vyprázdniti, sváděl to na fexta. Žena z počátku nevěřila, ale když muž jednou přišel na dobrý nápad a namazal fextovi smetanou obličej, byla skálopevně přesvědčena, že fext o půlnoci vstává a pije jí z krajáčů. Tím spíše, že jí vychytralý manžel ještě dokazoval, že fext z toho bére >sílu«, a že by se jinak musil rozpadnouti na prach. Za to však dostala takový pověrčivý strach, že se neupokojila, dokud »nebezpečný« obyvatel sklepa nebyl odnesen na hřbitov a_ pochován.

Daniel V i 1 d e.