Předchozí 0392 Následující
str. 384
* PHmraseni. Čte-li někdo v černoknižické knížce, vypravuje se na Potštýnsku, a krade-li mu někdo v tu dobu na poli neb ve statku, zůstane přimrazen na témž místé státi, nemoha sebou ani hnouti. Ne-osvobodí-li jej hospodář, zčerná při slunce východu jako uhel. Vysvobození děje se tím způsobem, že hospodář Ote větu obráceně    Josef Wolf.

* Lid mudruje 0 krupobití. Starší muž: »Jo, jo lidičky, Pán Bůh nás trestá, že jste pálili toho Husa. Kdybyste raději se modlili a drobet ty slámy dali chudymu lidu, nebyl by Pán Bäh to dopuštění seslal.< (Horaždovicko.) — Chalupnice: To Boží dopuštění patří na sedláky, protože byli už moc pyšní a lakomí. Člověku chudýmu nepřáli ani náramek trávy natrhat v bramborách. Ted si můžeme všichni podat ruce, jsme všichni žebráci. (Horaždovicko.)    Lada Táborský.

* Pavouka v domě nemáme zabiti; kdo ho zabije, zkazí své štěstí. Leze-li pavouk mající kříž na hřbetě po člověku, přináší mu peníze; leze-li v domě po stěně, přináší do domu štěstí. Pavouk pak s umrlčí hlavou na hřbetě přináší do domu smrt. Pavel Pavelka, Lišen u Brna.

* Výsada. Na panství Jimramovském bývalo dovoleno, že směli sobě na březích vod nažati trávy tolik, co z potoka bylo lze dosáhnouti. Museli tudíž, chodíce vodou v řečišti, trávu žati. Na vrchu, na suchu trávu žati nebylo dovoleno. Poklasný z Pavlovic, když hlídaje louky, uviděl ženské, any žaly trávu na suchu, volaval na ně: »Dete do potoka!« Proto ženské, vidouce ho přicházeti, samovolně do potoka skákávaly.

    Pav. Pave1ka

* Mlynářské přikágáni. 1. Nebudeš jinam vozit do mlýna mimo mně. 2. Nevezmeš žádného mletí zadarmo, ale za peníze. 3. Pomni, abys do mlýna bez peněz nechodil. 4. Abys mlynáře i chasníka poctou uctil. 5. Nebudeš zlořečiti proti mlynáři. 6. Od mletí nepočkám. 7. Od mletí neutrhuj. 8. Nepromluvíš křivého svědectví, že jsem ti málo namlel. 9. Nepožádáš ode mne velkých pytlů — pěkného mletí. 10. Aniž požádáš víc, než jsi přivez. (Bezděkov.)    Jan Hille

* Kříž kamenný u Rošmitála z r. 1549. Vít, syn Burjána, kováře z Příbrami, zabil »z nechtění« Jakuba, syna Václava, koláře, měštěnína rožmitálského. Při narovnání 9. dubna 1549 byla Vítu Příbramskému »ta věc z neštěstí přihodila« prominuta a odpuštěna, ale uloženo mu za povinnost, dáti 5 mší sv. sloužiti v kostele sv. Kříže v Rožmitále a 8 liber vosku k té službě, a to v adrent nejprv příští má dáti sloužiti 2 mše sv. a 4 libry vosku a 3 mše sv. v postě nejprve příštím a 4 libry vosku; pak postaviti kříž kameny na tom místé, kde jest zabit. (Městská kniha.)    Jan Hille.

Předchozí   Následující