Z toho plyne, že pražmou bylo i obilí prostě vymnuté z klasův, byť i ne-opálené (nepražené).

Malá zmínka jest i u Březana při r. 1602, kdy »podzimek dlouho teplý byl, tak že dvakrát ovoce i obilí místem vydal; však k sežrání jen některé místy dobrými přišlo. Hruška po druhé vyrostlá z nového města Pražského J. Mi. p. vladaři 13. dne octobris přinesena: pražmo také již tehdáž bylo.«1*) Tu se vyskytuje poprvé »pražmo« (r. střed.).

Vše potud uvedené objasňuje jen význam slova. Avšak pražmě staročeské náleží nepochybně také místo ve zvykosloví českém jakožto cennému doplňku. Neznámý veršovec počátkem století XVIII. jmenuje totiž pražmu mezi pokrmy a nápoji našich předkův o svátku sv. Jana Křtitele. Soudíc dle způsobu psaní jeho, že vždy zařadil významné svátky do pranostiky každého měsíce se vším, co bylo význačno pro ten který den sváteční, měla i pražma přední místo v tom památném dni. Pranostika ona z r. 1710, rýmuje takto : »Na sv. Jana Křtitele sedě podle dobrého přítele, víno a med pijeme, lektvař i pražmu jíme . . ,«13) Stejně zní místo to i ve vydání pozdějším, jež jest mladší asi o 90 let.14) Byla tedy pražma pokrmem obvyklým v ten čas právě tak, jako houska, zvaná též calta, vánočka o vánocích, mazanec o velikonocích a husa o sv. Martině. Nechceme sice přeceňovati dosti již významnou zmínku, dle níž děti zapálily v Strakonicích opalujíce pražmu, ale dost možná, že tato byla požívána i po tomto svátku; bylo by to ostatně jen oporou našeho tvrzení, že obyčeje a pověry svatojanské, datující se z dávnověku a kořenící ve slavnostech letního slunovratu, nepřestávaly jen a jen na dni sv. Jana Křt., nýbrž byly provozovány ještě několik dní po něm, jak jsme již poznali při obyčeji »stláti postýlku sv. Janu«.15) Také není nevhod připomenutí, že památka narození tohoto světce bývala svátkem zasvěceným.

Ve spisech a článcích, jež líčí přežitky lidové, nedopátral jsem se ničeho o pražmě a za dlouholetého sbírání materiálu zachytil jsem doklad jediný, a to ještě kusý. V Německé Bříze16) u Plzně říkávali, když vešli někam do stavení, kde se hodně topilo: »Vy tu děláte oheň, jako byste tu pálili pražmo.« Za vypravování o starých dqbách nejednou proskočila zmínka, že na sv. Jana Křtitele pálívalo se pražmo, ale byla to již jen vzpomínka nejasná. Sami vypravovatelé nevědí dnes, co pražmo znamenalo a z neznalosti ztotožňují je s ohni svatojanskými. V západní Moravě za-