Cof se zdá, mám-li já na to mysliti, bezpotřebnou starostí se trápiti, rnusil bych dříve času z světa sjíti, nemohu tvé rady nijakž ujíti; nebo jsem nikda nepřivykl dělati, ani se příliš o jídlo starati, budu-li starý aneb nestatečný, za čtyry neděle jsem ti bezpečný, že tu jedné staré škorně nezkousám, ted pak tebe o dítkách mých poslouchám, jakým způsobem měl bych je živiti, nechť má žena hledí to opatřiti. Nechce-li ctně živnosti dobývati, může se s kým chce v koutě ukrývati, jáť z toho malou hanbu budu míti, když se stane, mohu z města ujíti, vezma nějakou dívku pro ochranu, půjdu na vojnu k některému pánu, (1. 15b) a vydám se všudy na holdování, žádný mi sedlákům bráti nezbrání, budu živ loupeží a drancováním, všechněm bez milosti ubližováním, neb každému pánu mohu sloužiti, který mi jen bude dobře platiti, bud on Uher, Tatar, Turek, Vlach, Němec, nedbám, jsa i sám pouhý cizozemec. Dostanu-li co právě neb nepravě, vojáci všecko prejsem (drancováním) berou zdravě, budu-li pak postřelen neb uražen, vždyť za chromého musím býti vážen, teprv se žebroty nechci styděti, zdaž mi potřeba špitálu stavěli, na tu živnost já spoléhám nejvíce, vím, že v hospodě jest teplá světnice. Protož nechej toho napomínání, při mně nemá místa nikdá žehrání, radějif na odchodné připím čistě, splň mi a budeš veselejší jistě.

O dobrý muži, můžeš mi věřiti, velikou lítost nad tím musím míti,