str. 393
že tak málo sobě manželky vážíš a zlým myšlením svou duši urážíš.
(1. 16a) Míníš se zde bez starosti živiti,
Bůh k práci člověka ráčil stvořiti; hoden jsi v svém předsevzetí trestání, marné a zlé jest v vojnu tvé doufání. Jsa již nyní muž věku spanilého, měl by nejlép šetřit obchodu svého, jímž by živil manželku, dítky, sebe, hle, k čemu zlá žádost ponouká tebe. Chceš živnost mít z loupeže, drancování, hleděti hry, žraní a hodování, a teprv po světě sem tam běhati, ' Bohu i lidem protivnost dělati, vdovy, sirotky mnohé učiniti, sama nepravost tě bude viniti. Když král Faraón doufal na svou sílu. nechtíc propustit Židův, jsa v omylu, Bůh zatvrdil velice srdce jeho, až honivše je s vojskem lidu svého, potopen jest, v moři Rudém se zalil. Joab vojsko Absolona porazil, k tomu i Absolon krásný v ty časy uvázl na zeleném dubu za vlasy, a tu třími kopími proboden jest, neb proti otci skládal všelikou lest. Goliáš na svou sílu zpoléhaje, vysoko smejšlel, k Bohu se rouhaje,
(1. 16b) však zabit od mládenečka Davida, jemuž se posmíval, sprostého vida. Roboam v mladém věku jsa dost vážen, se vším vojskem byl na hlavu poražen, protože starou raddu potupoval. Sýba žalostné smrti se neschoval, Jeroboamovi též se tak stalo, bídně zabit, neštěstí jej potkalo. I tobě může se tak přihoditi, protož měl bys za času usmysliti a býti šlechetného obcování, dojdeš zde radosti i požehnání. Již čtvrtý oznam, kde tvá mysl honí.
