v zbytečné pejše, mnohé nádhernosti. O to se starám se vší bedlivostí, jak bych se mohl nad bližním vymstíti,, štěstí, poctivost, statek mu odníti; žádny mi nesmí v mé věci sáhati, ani mne z kterého hříchu kárati, házím, hryzu, jako kůň nepojaty, jsa možný dosti, soudím se být svatý. (I. 17a) Chlípný jsem, nečistý a cizoložný,

s tím netovaryším, kdož jest pobožný.

Nejednu cizí ženu dobře znám, s ní kde chci srozumění mám. Mnohé rozkoše leckdes pokoštuji, a každou jen svým bohatstvím troštuji, nedbám, by mi někdy něco ubylo, i o mně na světě zle se mluvilo. Statek s nevěstami marně utrácím, řídko pěknou tvář k své ženě obracím, nestarám se, že otrhaná chodí, pomluva lidská nemnoho mi škodí. O čeládku nechci též pečovati, ni dítek svých cnostem vyučovati. (1. 17b) To jest můj obchod a mé pečování,

v tom má mysl kochá se bez přestání.

Ach, pffi, hanba, styď se za to mluvení, ty svou duši přivedeš k zatracení;