vynášíš sám své hříchy, nepravosti, ježto jsi dávno s nimi v ohyzdnosti před Bohem i přede vším světem jistě, poskvrňuješ tak duši svou nečistě. Varuj se cizoložstva a mrzkosti, chceá-li ujít mnohé bídy, žalosti; rozpomeň se na slib tvůj a přísahu, kterouž jsi odpověděl ďáblu, vrahu, a slibil's v církvi ústy, ruky dáním, své manželce upřímným milováním, té se máš přidržet, na ní přestati, nechceš-li se ďáblu v peklo dostati.

Milý bratře, divného jsi spůsobu, nezejskáš sobě na mně cti v tu dobu. Nechej mne, nechť já nyní, co chci dělám, však ještě dosti času k starosti mám, abych se od rozkoše světa vzdálil a pěkných paní neb mladic nechválil. (1. 18a) Teď pak chvíle i věk můj toho brání, ač ty dosti haníš mé obcování. Nepomníš-liž, co jest David učinil, Šalamoun tou cestou za ním též mínil ; Samson zdali toho nenásledoval, nesluší, abych já je potupoval, Paris, Hektor a Herkules dost silní, väickni k mladým ženám byli náchylní. Pro ně v nebezpečenství se vydali, a nevím, by se do pekla dostali. Protož, bratře, spokoj se s tou tvou řečí, vidíš, že nejeden k milosti svědčí, ježto v soudu a v radě časem sedá, však sobě potěšení s mladou hledá. Hrozíš mi i peklem při mém skonání, ještěť můj pluh půjde jinde k vorání, než ten čas přijde, jakž jsem připověděl, když starým budu, vím, čeho bych hleděl. Dalekoť mám, abych nad hrobem chodil, tuť pomyslím, jak bych se Bohu hodil a prvé, než umru, došel milosti, činíc pokání z hříchů, nepravosti. Schovejž tedy sobě to tvé učení, mluv je tu, kdež máš volnější slyšení, mně to zprosta k žádné platnosti není. ,