Předchozí 0404 Následující
str. 396
Poustevník.

(1. 18b) Nu, dobře, že mne ted svou řečí zstíháš, na ty staré hříšníky snad zpolíbáš, pověz mi, co jiného tím zej skali, než že posměchu a hanby dostali, někteří skrz to jsou hrdla zbaveni, jiní od všeho světa potupeni. Chceš s pokáním k starosti odložiti, nevíš, kdyť Bůh cíl ráčil uložiti. Budeš-li dobrou pamět, rozum míti, aby moh pozdě k milosti přijíti, snáz můžeš v tom hříchu a nepravosti nešťastně, bídně zahynout v rychlosti, jakž jsem častokráte od lidí slyšel, tento (prý) žalostně o hrdlo přišel, jeden zabit, a druhý hlavu srazil, "když sobě manželství za nic nevážil. A by pak i v tom byl bezpečen sebou, však svatý Pavel měl by pohnout tebou, jenž království Božího odsuzuje cizoložníky, zákon představuje. Spomeň, jak ten hřích Bůh kázal trestati, když ráčil přikázání svá vydati; neb toho jsou v cizoložstvu shledali, všickni jej spolu ukamenovali. Přistup sám k sobě, a pověz své zdání, co jest cizoložstvo a frejování,

(1. 19a) není-liž, že vší moudrosti zbavuje, i tebe o rozum, hle, připravuje, sevřín jsi službou votroka bídného, nedbáš hanby a pokřiku žádného, noci žádáš a přede dnem se skrejváš, v ctných, poctivých řečech zpozdilý bejváš, přijdeš zde o zdraví, statek i jmění, vysloužila sobě pekelné trápení, mlčím o jiných velkých těžkostech, kteréž na tě přijdou v mnohých úzkostech, a tak touto řečí mou již se spravíš. Padesáti léty, co ty pravíš P

V padesáti letech se zastavuji.

Ptáš se, jaký způsob já zachovávám, na toť tuto jistou odpověď dávám :


Předchozí   Následující