Dělej, aby to bylo. A Ty sválej Rochu. Pros za nás také trochu!« (Sdělil Hořička BY, malíř 1849.*)

Obět černé slepice na Mšeně a okolo Mšena, čarodějníci pra vějí, aby hojně krávy dojily, zdravy skot, brav atd. byly a zlý duch jim skrze zlé čarodějníky lidi neškodil, jest záslužno, aby se černá slepice chytila atd. Nesmí na sobě ani puntíčku míti jiného, se chytí a nese se s novým hrnkem a prkénkem na křižovatka i se svým dobytkem veškerým tajně, který před prahem koště opletené položí a přežene, bez mluvení a všeho ohlížení, jak tam, tak i domů (aby nebyli od křesťanů prozrazeni a upáleni) se odebere hospodář na místě čarodějníka neb kněze pohanského a vykonává sám týž obřad u kříže, zabije slepici podotknutou, vloží ji do toho nového hrnce o půlnoci a novým prkénkem pokreje hrnec, uprostřed křižovatek vykopá jamku a hrnec se slepicí a prkénkem to zahrabe, potom klekne a se pomodlí, aby mu zlý duch na dobytku neškodil, vstane, a opět se skotem 3kráte dokola obejde, obežene ono místo okolo kříže a jámy a zase v tajnosti, beze všeho ohlížení musí skot a brav domů přihnati a uzavříti, aby se mu ta obět podařila, nebyl prozrazen a pokárán. Ani doma nesmí čeleď o tom zvěděti, aby ho neprozradila. Svědek Fr. Kuš ze Mšena. Jos. Ant. Hron, soused ze Mšena. Kovářka Kvasničková.

Oběti sv. Vendelínu, patronu skotu, bravu, havěti na Pa-vínově v kostelíčku na Vojetickém statku na Prachensku. Až po dnešní den 1848 lid okolní podle výpovědi p. svědka očitého Fr. Páchla, cis. král. zeměměřiče a jeho sestry Marie Miillerovy, roz. Pachlovy, držitelkyně statku Pavinovského, lid před a na den sv. Vendelína, patrona dobytku, do kostelíka přináší ku oběti, na obět, na oltář klade živé holoubátka, kuřátka, kachnátka, jehnátka, housátka, kůzlátka, prasátka, máslo, vejce atd., aby sv. Vendelín od záhuby skot, brav a havět chránil. Lid prostý okolní až potud na oběti, jak za pohanstva, Bohu přináší.

Počítání před hrou honěním na Prachensku, na posledního, na kterého se slabika nedostane (král), ten honí. Václ. Straka sdělil. Anda, Dvanda, Třinda, Čtrnda, Pádě, Ladě, Bukva, Pukva, Levandule, Rouš a Král.

Posílání hada na člověka neb na dobytek pozná se: Že ten oud, který má had soužit, jest prý jako jehlou seštípaný a probodaný, velmi bolestný, neb vemena, cecky poštípe, což se na Táborsku sem a tam stává i na Prachensku děje dle výpovědi p. Václ. Straky, kněze církev. Z Prachenska. Na štědrý večer, který se chce hadu, t. j. čertu, ďáblu, satanu zapsati, udělá z těsta hada, on prý obživne, tomu člověku slouží, kamkoli ho pošle, aby se spolu druhu vymstil na oudech neb dobytku uškodí, jako šotek, ale duši mu po smrti dáti musí, za života se dobře má, všeho hojnost. Prostředek proti tomu : Vezmi sádlo hadovo, pomaž kůžičku svléknutého hada, namaž a přilož na tu ránu a je ti spomoženo. Kůžičkou nakouří, jed proti jedu slouží.