botama? — A ten : že oprubovať. — Ja, tož to si jich oprubujte tady bližéj, äak je de. Tož ten sa uhaňbíl, už ani neutřhái a boty kupil.

Starý Pavlišta oblečaci Tomša Starýchfojtů ze Senínky do dubeného kožucha, buchýc ho do zadů, až sa to rozlehlo po městě taják z mož-dířa, praví: Jak by ulél! Na ťa šity. (Ale šak na kožuše to moc ne-poznať, veliký je dycky.)

Vitamvás, tetičko! povolávala plátenica zezdaleky na robku, co měla baťůžek858) na zádoch a nový klobúk tatů na šatce na hlavě. Poďte dať něco utržit. — Ja : »tetičko !« dyť nemám strýčka, smíía sa robka. — Ale plátenica sa nedala zmjásť, — Co néni, móže byť. A tož poďte ke mně, dyť dycky ode mna bíráte. A dyť sem já na jarmace ešče nebyla. — A tož nejste vy Syptákova z Růžčky? — Och, né, já su Žam-bochova z Rokytnice. — A šak já vašeho tatulku dobře znám. Pěkné šatky tu mám.. Takových nenajdete, dybyste zešla kraj světa.

Aj domajší lidé při ;hodili nastrojení na jarmak. Chlapíci — nekeří ešče po letnu chodili pomezi búdama a obhlédali si klobúky a fajky, robky zasej z maměnkama šátky a plátno. Veť už sa včil doma nena-přadlo, co sa spotřebovalo.

Za tahnutú studňú kupovaly gazděny babůvky a hrnce a ťukaly na ně hánkama 859), néjsú-ji nakřapené860). Nájvěc sa prodávaly litovské861); tý sú vyhlášené, sú tenké a pevné ; brzo sa v nich vaří a neroztrhnu sa.

Povedla zas Mikulenka prodával mašíky. Krúžku v uše, fajku chvílu v hubě, chvílu v ruce, jak mluvil, a v druhéj ruce bič. Mjél dobrý jarmak; honák chodil pořád1 s plecháčama na pivo. Mikulenka býl vyhlášený prasatář: Mjél nájlepší mašíky a nájdeléj čekal. Už mjél malý křdel80'2) prasat, a z těch ešče brzo polovica byla poznačená červenu hlinku. Jak sa věrně nedo nablížíí, už ho držál Mikulenka za rukáv a připrávjál k něm křaplavým hiasem — lebo býl už vykřičaný: Ale enom sa podívajte, tatíčku, jaký má bruch huboký a nohy pevné. Radost sa podívať! Z toho bude hovado na šestnást kamen863) na chybu. A duší} sa a zaříkál sa a chlópál strýcovi do dlaně a zas natahal mašíka za nohu a naddvíhál ho za ocas. Snáď vás neošidím, přeca dycky ode mna kupúváte. (Neviďél ho jagživo a před tým nidy.) Vitaj,aMartine, poď sa podívať! (Uhodl mu méno, ale dyby né, tož to bylo také tak. On mjél moc takových známostí, jak sa praví: Vitamvás, neznám vás, jak ně dáte krajíc chleba, poznám vás.) Kup — nekup, podívať sa rnóžeš. Za podívánu nedáš nic. Šak to néni panoráma 1 praví naddvíhaja mašíka za ocas, až kvíkal. Dyť sa domluvíme. Hory z horama, ludé z ludma. — A zas pohodil mašíkom zhrsť ječmeňa, a mašíci sa odstrkovali a rechotali a kvíkali. — A to je tvoja? pravil na robku, co sa nablížiia g Martinovi a začala s ním mluvit Ja, sakulente, oženíš sa, ani nepozveš člověka na svaďou. Tož, maměnko, toho černého. Černé — věrné, jaké máte oči? (Dobře si všímí, že černé.) No, za šestnást. Dyž sa nepodaří864), zim ho