aj ze škuťú865) a grejcara peněz zaň nechcu. — Notož, jak sa ti lúbí, prav, obrátil sa Martin g ženě. — Ťa, dobře, enom že drahé. Nechtě ho za štrnást, tož ho vezmem. — Ale nebuďte, ne1! Tak byste uměla utrhať? Do by to ve vás hledal. Taká šumná866) a je z vás taká zlá roba. Za štrnást — dež by sa vzalo ! Ináč né než za šestnást. To je jak za groš bělka.867) Tož za těch šestnást. Nedáte? No, dyž je to na novosedlé, nech je za patnást. Ale na tú svaďbu ste ňa měli pozvat A Pámbu nás požíhnaj ! chlópál Martinovi do ruky. A tož, Pámbu nás požehnaj, ma-měnko! Leč maměnka by byla ráda tú rynskulu ešče utrhla. Mi-kulenka nechat kupce odpočinut a podsýpnúl prasatom. Prasata sa od-strkovaíy, jedno chytlo druhé za ucho, to zakvíklo a šmýk tetce ze zadku pod sukně. Tetka byla tak pomenší, tož sa nemohla na zemi zadržať, křičala a prasa zdivůřené neslo ju na chrbelě dokoia kolem křdela, až ju Mikulenka zesadíl. Roby u hrnců sa chachotaiy a vřískaly. Tetka zeslra-šená byla červená jak holandské sukno, aj ju bylo hanba, tož hned' vytáhla šatku, rozvázala rožek, zaplatila prasa a hybaj preč, ani nechtěla litky piť.

A už zas kupec šmátral prasati na chrbet a přebíral skuť v prstoch. Mikulenka zbadal hněď, co je zač. — No, pane majstr, tohto si vemte. To máte na ščetiny ! Enom sa podívajte ! Mikulenka vytrh kerúsi škutinu mašíkovi z chrbeta, mašík zakvík a ulěkál doprostřed' křdela. — Pro-vás je za patnást. — Ja, néni tak o prasa, jak o peníze. — Ďyť od vás grejcara nechcu, blahúte.868) Toť je, vemte si ho. Dáte ně, dy budete chtěť, třeba až ho zíte. — Ja, tak třinást by mu svěčalo. Třinást, Pámbu při nás. — Oób, hohoho ! Za třinást! Veť to je prasa ! — Já vím, že je to prasa. Sak sem už videi prasa jagživ. — Toť tútohle sviňku si vemte za třinást. — Svinu nechcu, dyby ně tato pravila. Toho brava dajte za třinást. A nech je za štrnást. — Za štrnást nemožu, dušičko. To bych při něm nemjél ani z lužicu slanéj vody; na mu dušu né, jak je pravda tak. — Ja, nedus sa, zdechne ti prasa ! volal naň Machala iďaci podlá. — Šak ně už zdechlo dnes jedno u ťa. Vyber si, keré chceš, ostatek ešče odpiju. Dyž čert vzal kozu, nechsi má aj zvonek. — A jak ste od sebe? ptal sa Machala majstra. — Od štrnásti do patnásti, A nechce spustiť — Tož to rozlomte na poíy. — Víte co, pane majstr, tož aby nebylo po vašéj ani po mojéj: pů patnásta a Pámbu nás požehnaj ! A Mikulenka chlópl majstrovi do ruky. — Majstr pořád' ešče nenabral chutě. A že sa mu zdá jakési košlavé869), ustřkál. — Ghachachá! Košlavé! — takový valgáč,870) enom naň nůž nabrúsiť. Tož víte-již co, že ste to vy, dáte štrnást a dva mase piva. Tfuj, to je horko! Mám už z toho prachu maltu v hubě. — Né, né, štrnást rovných, jak sem řek,, bránil sa majstr. Každý kupuje zač móže a prodá každý zač móže. — Ale, ale, jakéž by to bylo bez litky. Či goralku pijete? Mně je to jedno. Já su jak muzikant: Krom kolomaze všecko. Notož (Mikulenka chlópa zas