majslrovi do dlaně) más piva a honákovi dáte ocasného. — Chlópli si ešée jednúc, už naozajst, Mikulenka poznačil mašíka — už mjéi od chló-paní ruky jak íopaty, brzo by v nich nebyl hlinku udržál — a honák leťéi s plecháčem g Machalom. Dyž sa honák vrátíi, počastovat Mikulenka napřeď majstra a Machalu, potom si hutnú!871) sám a dávat honákom a každém, do sa k něm nablížíl. Už mjél enom dva mašíky nepoznačené.

Velectěný Pane!

Račtež především přijmouti moje díky jak za Vašnostino příznivé posouzení mého nakvap sepsaného a protož velmi nedostatečného článku o horopisu, tak za laskavé poučení stran Jeseníku na Moravě. Oučel můj při sepsání oněch řádků nebyl jiný, než někoho nade mne spůsobilejšího k podobné práci vybídnouti, a proto mne to velmi těší, když shledávám, že pojednání toto povšimnutí nalezlo.

Radostně mne překvapila Vaše žádost o sdělení jednotlivých různo-sloví Jičínských, an já sám svým časem o něco podobného se pokusiti obmýšlel a k tomu cíli ode dvou let pilně všeho sbíral, co by se k oučelu mému hoditi mohlo. Zde vám vše zasílám, čeho jsem posud nahromadil. Naleznete v tom dílem též malichernosti a všelikou slátaninu nijak nesrovnanou, ale — snad mi nezazlíte, když se omlouvám prostým sice, ale pravdivým příslovým: »Dal, co měl« a »Šelma, kdo dávíc, než má. < Avšak, abych se cizím peřím nevynášel, musím podotknouti, že »Dodatky< k Jičínskému nářečí, jakož i nejvíce slov u Budyně běžných laskavostí pana direktora Šírá mi sděleny jsou.

Kdybych dále buď v této záležitosti, buď jinostranně Vašnosti něčím posloužiti mohl, očekávám k tomu jen krátké podotknutí z Vaší strany, a zajisté pak vše možné — dle skrovné síly své — vyhoví žádostem Vašim

Vašnosti

V Jičíně, 29. prosince 1854. nejoddanější

Antonín Vánkomil Maloch.

P. S. Dělím nářečí české v Čechách ve trojí hlavní podřečí: 1. podřečí severní (Bydžovsko-Hradecké), 2. střední (kolem Prahy) a 3. jižních Cech; každé z nich pak rozpadá se ve více menších různořečí.