Božka zahraje akord a obě zpivaji duo: Kdes, holubičko, lítala, žes sobě ličko, krásné peříčko zrousala? atd.

Když dozpívaly třetí sloku, Milča : Tak dál, tu umíme — ale poslouchej, je hezká . . .

Božka: Vidíš — a není od žádného slavného skladatele, jemuž po světě pomníků nastavěli . . .

Milča: Ty, Božko, tys taková učená, řekni mi, kdo to tedy složil?

1 ožka: Hm .... kdo? já nevím Riká se: lid. Jak, to ti, má milá, nepovím. Víš, myslím si, že má tak někdo dar od Pána Boha: srdečko zabolí, do oči slzy trysknou a najednou z nitra provalí se proud tónů, nevíš odkud, proč, — ale jsou tu. nesou z tebe pláč i smích někam do modra. . . a slova? slova ta přijdou sama, snad jako básníkům . . . (Obě se zamysli.)

Božka listujíc chvíli, počne zpívati sama: „Měsíček sviti, já musím jiti — do Rájová." (Dozpívá a zamysli se.)

Milča: Poslouchej, Božo, prosím tě; nebuď tak smutná! Což ta láska lidi jenom rozplakává?

Božka: Víš, já to myslím s Jardou hrozně vážně ... a když si vzpomenu, že bychom se měli někdy rozejit.... já bych . . .

Milča (do toho spustí): Lito, lito přichází, srdce mé se leká —

Obě: Každej tu na mne žaluje, ka-ždej tu na mne štěká. .. (Obě se hlasitě směji.)

Milča : Počkej ale, zazpívám ti pěknou! (Zpívá sama:)Ten zdejší pan farář pěkně káže, rozdává obrázky u oltáře atd. (Zpívá celou a dozpivavši mluví:) To vím, to ty si myslíš, pod lipami pod večer . . . Když hvězdičky svítí a náš tatínek hraje u Jeřábků šístku s dědečkem.

Božka: Nech mne, nezlob mne! Co ty víš, co to jest . . . Ó jé, holka, až ty se zamiluješ . . .

Výstup 2. (Obě a dědeček.)

(Slyšeti kroky a brumlavý, stařecký zpěv:) Já jsem chudý pacholiček, mám maličko košiliéek, má milá se za mne stydí, že mne vždycky v jednej vidi...

Dědeček (s posledními verši vejde, děvčata jej vítají, Božka libá mu ruku). Dědeček I vesele): Dobrý večer, mé dámy . . ach, slečny v přípravách na výlet. Ano, ano, bude mnoho pánů studentů, musí se hlásky ladit a srdečka připravovat. (Žertovně vážně.) I vy cakramentský cukrkandlové, jdete mi bpat! takhle do noci temné bdít a a oči si kazit! (K Milci.) Milčinko, miláčku, dole čeká tatíček, jděte hezky hajat, však jsme si mysleli, že budete ještě spolu tady muzicirovat (pomáhá ji do šály), tak, tak, děti, dejte si po puse a pěkně do peřinek . . .

Božka s Milčou se louči: Na shledanou — dobrou noc — zítra pokračujeme . . .

Milča: Má úcta, pane řediteli.

Dědeček: S bohem, dítě, spěte sladce.

Výstup 3. (Dědeček, Božka, pak hlas za scénou.)

(Když Milča odešla, courá se dědeček zvolna do svého pokoje.)

Dědeček : Tak pá, Bóžičko, jdi hajat,, však se divim, že tě matička neposílala už na kutě . . .

Božka: Dobrou noc, dědečku, dobrou noc!

(Dědeček mizi v svém pokoji. Božka shasiná svíčky u klavíru a uklízí noty. V té chvíli zavzni venku zpěv. Božka otevírá okno, jímž měsíční paprsky do pokoje zasvítí. Skryta za záclonou, poslouchá, odvrácena ku dveřím pokoje d.dečkova.)

Hlas za scénou: Má panenko, co děláte, zavázanou hlavu máte! atd. Pak: Jetelíčku, jeteli, má panenko, chcete-li atd.

Božka šeptá: Jarda . . . Jarda . .

V tom dědeček v županu krade se ze svého pokoje tiše až k oknu a zůstane přímo za Božkou státi. Když hlas dozněl, odstrčí dědeček prudce Božku od okna a spustí z okna na zpěváka: Ráda, ráda bych se vdávala, vzala bych si husara s zrzavejma fousama atd.

(Dozpívav, okno přibouchne a směje se.

Božka zatím nešťastna utekla do svého

pokoje.)

(Opona padá.)