ať již to byl krám, v němž byl s matkou nakoupit, nebo nějaká scéna v rodině.

Některé dítě zaujme jediná myšlenka, kterou pak maluje-li, stále opakuje anebo malými varianty nebo v detailech pozměňuje. Nebývají to právě děti povahy klidné a hloubavé, ale tací větropláškové, vtipní sice, ale nemají mnoho zájmů jiných. A právě ti, malují-li z vlastní své potřeby, mají vždy skorém jeden a týž předmět. A kresli-li výminečně, neuspokojuje je to a vracejí se ke staré svojí myšlence. Hoch na př. jeden velmi rád kreslil a měl velmi pěkné nápady, ale ať dělal, co dělal, »na-malůval« vždy jen hrad — zámek. Věž v právo, věž v levo, zubatá zed uprostřed. Nějaké okno, vrata před hradem jezdec nebo pes. Jen nějakou malou změnu na obrázku, více nesvedl. Tyto kresby jsem nemohla získat, ježto babička hochova se bála. »Kdo ví, co s tím chce, aby mu s tím neudělala ňákou nemoc.« Jiný příklad: Milouš H., nyní 121etý jest od svých útlých let již krajinářem. Ale zase jen jediný zálibný motiv jest ve všech jeho kresbách, pokud nepočalo působit školní vyučování. (G. 4.) V právo kopec, v levo kopec, uprostřed voda, nad ní slunce, měsíc, hvězdy, víe v krásném souladu. Slunce svítí, blesky se křižují, leje se z oblak vše v jedinou chvíli. Namaluje to dnes právě s takovou chutí jako včera.

„Krajina". Čís. 4. Miloušek H. (Komárov).

Malá Olivinka, dnes již matinka malé Mařenky, neměla, pro veliké starosti s četnou rodinou loutek mnoho času malovat. Ale »sedlo« to na ni také. Měli doma pradlenu vdovu, ženu velmi ráznou. Říkali jí »Biskupka«. Muž byl alkoholik a byl často od své ženy bit. Jednou ráno byl nalezen mrtev. Biskupka prý ho utloukla. V malé hlavičce dívčinky, ne zcela pětileté, povstal hrozný zmatek. »Biskupka utloukla Biskupa.« Chtěla se z toho vymluviti, vyjádřiti, utišiti. S velkými nebyla o tom řeč a malé to nezajímalo. Na dvéře křídou, na stůl, na podlahu, všady kreslila : »B. tluče B.« Čím ho mohla jiným tlouci, než vařečkou, kterou vytahovala prádlo z kotle. Konečně jí dali papír: Kreslila dále a ježto měla B. novou zástěru, bylo na obrázku: »B. bije B. a má novou zástěru.«

Tu zavítal do města opravdový biskup.' Nový chaos v malé hlavě. Takový krásný pán v zlatém plášti se zlatou korunou a ona takového ubije. Ta darebná, ošklivá ženská. Povstaly nové obrázky, ale biskup byl ve velkém plášti s vysokou infulí a ošklivá B. s dlouhým nosem. Když se tato záležitost v malé hlavě uklidnila, trvalo to asi půldruhého roku, malá Olivinka nenalezla naprosto čas a chuť »malovat«. Jakousi náhodou zůstalo několik těchto kreseb založeno v knize, jež po letech, když byla Olivinka již paní, se našly. Snad je získám.