str. 429
pak celou tuto historii v nějakém časopise v Německu vycházejícím. Tam bylo uvedeno jméno důstojníka a jména všech tehdejších svědků. Exemplář časopisu choval p. Roman Kandl, správce cukrovaru v Byšicích. — Druhý příběh, jehož dějištěm jest rovněž Hlavno Kostelní, byl tento : Při službách Božích o posvícení shromáždilo se na hřbitově několik mladíků. V rozmluvě došli až ke kostnici, kde vykopán byl nový hrob. Z hrobu vykopaná rakev ležela na blízku. V rakvi té prý rovněž nalezena mrtvola zachovalá, >fexU. Jeden z hochů v bujnosti položil se do poloshnilé rakve a dal se pokrýti víkem. Když z rakve zase vylezl, stal se náhle zasmušilým a odešel po chvíli domů, kde ulehl. Večer vstal a chtěl jíti do hospody k zábavě posvícenské. Slabost však mu zabránila. Ulehl znovu a o půlnoci rozloučil se se světem. Karel L. Novotný.
* Boží muka na Pacovsku. Na dotaz p. V. Č í ž k a (v č. 8. G. L.), jaký je v Čechách původ »Božích muk«, kde stavěny byly a jaké kde pověsti se k nim víží, odpovídám : Původ »Božích muk« v Cechách prý se datuje z dob Karla IV., kdy v čase t. zv. černého moru stavěla se kolem Prahy četně »Boží muka« na odvrácení tohoto neštěstí. Byla stavěna obyčejně na návrších a v takové asi vzdálenosti od sebe, by tvořila jednotlivá »štací« ku processím ; někde postavena byla i na návsích, na náměstích, jakž je toho příkladem náměstí v Zásmukách. >Boží muka« v Pacově jsou v celém našem okresu jedinou zvláštností toho druhu. Vypravuje se, že občan Čeřen (obýval prý nynější dům p. K. Langera) po bitvě bělohorské nucen byl z rodného města svého odejíti a jmění zde zanechati, z čehož pak nový velký zvon ulit byl a_po něm nazván »Čeřen«. Když později Čeřen vracel se do Cech, neopomenul podívati se také na rodiště Pacov. Přicházel od »Božích muk«. Pojednou rozhoupal se zvon »čeřen« (zvoník o tom nevěděl) a zvonil tak dlouho, až náš čeřen přišel před svůj bývalý domek a posadil se na lávku. Vyptával se lidu, co se sjeho majetkem stalo, rozloučil se a odcházel naplněn žalem a steskem. Zvon »Čeřen« zase ho doprovázel tklivými údery až k »Božím mukám«. Zvon po velkém ohni pacovském 14. října 1727 znovu ulit a jeho jméno dosavadní »Čeřen« změněno v »Michal«.
Přemysl Otakar Plaček.
* Na svatého Bartoloměje. Jako sv. Jiří otvírá jaro, tak sv. Bartoloměj (24. srpna) podzim. Jaká je pohoda v ten den, taková bude panovati až do zimy, neboť: »jak Bartoloměj velí — bude podzim celý.« Také: »Krásně-li o sv. Vavřinci a sv. Bartoloměji, na pěkný podzimek máš naději.« Máslo, které se stluče na den sv. Bartoloměje, doporučuje se jako mast' na rány. Říká se, že když byl tento světec dřen, selky stloukly máslo a jím jeho tělo potíraly. Na sv. Bartoloměje dává se do vikýřů jeřáb. Jeřáb bartolomějský je dobrý proti řezavce. V den sv. Bartoloměje prý jelen znečistí vodu a není prý radno v řece se koupati. Jsou někomu ještě známy jiné pověry vížící se k tomu dnu? Ant. Blažek.
* Žitavec, Idemprda postrachem dětí. Místy na Chrudimsku stra-šívají děti, které se rády toulají po polích, že na ně vyběhne z obilí žitavec či klemprda. Ví někdo více o těchto pověstech? Ant.Blažek
|
|
