určitě, že předkové naši před 500 lety užívali slova »kupadla« ve spojení se svátkem sv. Jana Křt., tu ovšem ve významu přeneseném, značícím dárky a ne slavnost, tedy podobně jako od starodávna se říká »dávati (posílati) štědrého večera«, »kupovati a dávati jarmarku nebo posvícení« dle názvů památných dní těchto. 2T) Slovo »kupadla« znamenající přeneseně dárky místo původní koupele, svědčí i zpět do minulosti, že prvotní význam jeho nemohl skrývati nic jiného než »kupadla«, t. j. koupele (přezvané později svatojanské) jako ruská »kupala«, neboť jinak byl by nevysvětlitelný širší, ale pozdější pojem jeho. Spisovatel uvádí ještě, že dárky ony nazývají obecně »kupadla« nebo »navazadla« z čehož vysvítá jasně:

1. známost obyčeje toho i mimo zdi klášterní mezi lidem vůbec; byla zvyklost ta jislě prastará a také ne jediná v klášteře Svatojiřském, kdež dávali kraslice kanovníkům o velikonocích, jak víme z pamětí věku XIV.28)

2. totožnost »kupadel« s »navazadly«. Neznámý onen mnich vysvětluje, že jsou z nití různé barvy, vlastní prací panen klášterních; téhož asi původu byl i onen míšek hedvábný a páteř (růženec) koralový — smíme li sem vztahovati dárky ostatní.2B)

Zbývá ještě vysvětliti ona »kupadla« nebo »navazadla« z nití různobarevných. Jeptišky »vázaly« (připravovaly) je v předvečer sv. Jana. Mám za to, že to byly váčky, míšky nebo schránky podobné, pracované a ozdobené (vyšité) pilnými řeholnicemi, zavčas ovšem již uchystané, do kterých snad potom v posvátný předvečer vkládaly kvítka právě natrhaná a léčivá (dle dosavadní víry lidu) nebo proužky, lístky, popsané modlitbičkami a jmény svatých, jež pak zašily nebo zavázaly. V těchto »navazadlech« nebo »kupadlech« vidíme staročeské »návazy«, t. j. amulety pověrečné, jež předkové naši pořizovali si z věcí a látek nejpodivnějších a nosili je (zvláště na hrdle) na ochranu od nemocí, pohrom i kouzel. aoj Zvětší zajímavost předmětu i pozornost čtoucích, když prozradíme, že právě jeden z těchto amuletů svatojiřských se zachoval až na naše časy, potvrzuje slova onoho benediktina a dokazuje ještě značnější stáří oné zvyklosti. Při opravě basiliky sv Jiří na hradě Pražském r. 1901 nalezl totiž pan stavební rada Frant. Mach pod omítkou kostelní ve skulině proužek pergamenu (10:4 cm.), přeložený třikráte a propíchnutý dvakráte; dírkami byl provlečen proužeček téhož pergamenu. Proužek, popsaný písmem neumělým (snad ženským) v prvé polovici věku XIV., obsahuje prosbu latinskuu, jež zní česky: »+Ve jménu + Otce + i Syna + i Ducha + svatého + Ve vrchu