+ Kelion + odpočívá sedm spících: Maximian + Martinian + Malkus + Konstantin + a Diviš + Serafion + a Jan. Pane Ježíši Kriste osvoboditi račiž tuto služebnici Dobroslavu od zimnic pětidenních. Pax + nax, vax budiž této služebnici Boží lékem amen.« 31) Amulet tento můžeme zcela určitě pokládati za skutečné »kupadlo« nebo »navazadlo« dle slov onoho benediktina; měl pomoci neznámé Dobroslavě, patrně jeptišce, jak svědčí slova v něm >služebnice Boží«. Obdržela jej asi od jiné klášternice, aby byla zbavena zimnice pětidenní. Obsahuje jména sedmi křesťanů z družiny císaře Decia, kteří za pronásledování r. 251 utekli se do jeskyně na hoře Kelion u Efesu, v níž byli z rozkazu císařova zazděni a upadli ve spaní. Dle legendy procitli až r. 447 za císaře Theodosia IL Zeď zatím se rozpadla. V domnění, že spali jen den, poslali jednoho druha do Efesu pro potravu; ten shledal vše proměněné a vypravováním vzbudil všeobecný úžas, že císař i biskup vydali se s ním do jeskyně, aby viděli zázrak. Ale všech sedm bratří skleslo před nimi bez ducha. Církev katolická slaví památku jejich 27. četvna, tedy v čase slavností slunovratu letního.3a) Vzývání sedmi bratří spáčův a úmyslné vložení zavázaného amuletu do skuliny ve zdi má tu patrně týž účel jako zatloukání zimnice do vrby.

Zastavme se ještě u známé výtky mnicha z kláštera Ostrovského. Jeptišky dávaly si »kupadla« — »navazadla« navzájem, dávaly je i jiným osobám. Nejde tu tedy o obvyklé »vázané« (k svátku, jmeninám). Podklad širší a starobylejší prosvitá tu zcela určitě a obecný rozsah obyčeje zdá se býti ve shodě s nadílkou »na postýlce svatojanské«, jež byla připravována v rodinách vůbec i kde nebylo Janů.33)

Od svědectví našeho benediktina z prvních let věku XV. není zmínky o kupadlech v literatuře české skoro tři století, až teprve sedlská prano-stika vydaná r. 1710 připomíná je; i tam znamenají dárky, jež dávaly panny mládencům o sv. Janu Křt, ale bohužel nelze o nich říci nic bližšího. Neznámý skladatel rýmuje takto: »Na sv. Jana Křtitele sedě podle dobrého přítele, víno a med pijeme lektvař i pražmu jíme, pálíc sudy, k tomu svíce, okolo ohně tancujíce. Panny mládencům kupadla dávají a sousedi dobrou vůli mají.« 34) Škoda jen, že narážka ta jest příliš stručná. Leč přece lze vyčísti aspoň, že značí dárky, jež panny dávaly a že to bylo zvykem obecným; usuzujeme, že je dostávali i ti, kdož nebyli Janové. Shoduje se tedy přežitek tento skoro po třech stoletích se svědectvím onoho mnicha aspoň ve dvou bodech.

Totéž čteme ještě ve vydání pozdějším (asi o 90 let).35) Zajímavý doklad ten uvedl do literatury zvykoslovné prof. F. V. Vykoukal a dovozuje z něho: »Ostatně jest téměř jisto, že takový obřad (jako kupalo) byl též