na západe a dle naší staré pranostyky sedlské zdá se, že též v Čechách bylo něco podobného.« 36)

Zíbrt rovněž věnoval pozornost témuž místu, v němž »dočítáme se jména příbuzného s východoslovanským »kupalo«, po česku »kupadlo«. ale nedovedl vysvětliti ji. 37) Po dvou letech, odvolávaje se na tutéž pranostiku, připouští možnost, že »snad i staří Čechové znali název podobný«.38)

Dokladů takových již nemáme. Přece však nemůžeme ukončiti stať tuto bez dodatku, který po našem zdání není bez důležitosti. Jak jsme již pověděli, pálení ohňů jest hlavním příznakem slavnosti svatojanské nejen u Slovanův, ale i u Němcův a Francouzův, vůbec v západní Evropě. Ohni svatojanskému přikládali od pradávna všade moc očistnou i ochrannou; proto je přeskakovali, vodili přes ně dobytek, dívali se do nich skrze věnce a schovávali oharky dřev. Tak se děje a věří dosud. Koupel i oheň mety stejný účel: očistný a ochranný. A jako východní »kupala« kryjí oheň i koupel svatojanskou, tak bývalo dle všeho i u nás; i naše «kupadla« znamenala prvotně slavení letního slunovratu koupelí a pálením ohňův. Že naši předkové shrnovali též ohně pod název »kupadla«, zdá se vyplývati nepochybně v dialektu jihočeského, v němž »kupadlo« značí: a) místo vypálené v jeteli od kokotice (Borovany), 3a) patrně asi proto, že jest vypáleno a nic tam neroste jako po »kupadle«, t. j. po ohni svatojanském, b) sveřepec (Hluboka),40) že vypálí jako »kupadlo«, t. j. oheň svatojanský.

Význam přenesený jest tu zřejmý a víže se k původnímu v jasné a úzké shodě. Slavnosti letního slunovratu, spojené s posvátnými ohni a koupelemi sluly u dávných předků našich »kupadla«. Teprve křesťanství usilovali o odstranění názvu, který byl nahrazen památkou narození sv. Jana Křt, ale nepodařilo se přece vytisknouti jej zcela; zůstaloť tolik z těch obyčejův a pověr i pod rouškou křesťanskou, že prastarý název, ač byl zatlačen, měl ještě dosti půdy, aby se mohl zachytiti a udržeti ve smyslu přeneseném a podřízeném (jako částečka místo celku).

Možná ovšem — když uvážíme vzácnost slova »kupadla« v Čechách — že nebylo obvyklým po celé vlasti naší, nýbrž jen u některého z kmenů staroslovanských kteří tu obývali; pak by arci vymizení jeho bylo vy-světlitelno tím snáze. Rozluštění té záhady ponechávám budoucnosti, jež snad vynese nové doklady. Ať tomu již jakkoliv, vždy zůstane památnou a zajímavou překvapující shoda českých »kupadel« s ruskými »kupaly«, neboť klínem mezi oběma byla oblast polských »sobotek« a slovenského »vajana«.

Výsledek tento jest klíčem šťastně nalezeným, který ukazuje, že srovnávací studium zvykův a obyčejů, lidové tradice jest velmi důležité a že možná z něho těžiti ješíě mnoho cenných poznatků.