to dal na papír, že je to jedna radost. Teď musíme jistě vyhrát (Směje se.) Však už to kluk donesl na ouřad. Ale, víte, lidičky, co za to pan doktor chtěl?

Francek: Vždyť pan doktor to udělal jistě zadarmo.

Soused: Ale to se rozumí, pan doktor ještě není advokátem a nepracuje za peníze, jen tak z ochoty.

Hojný: lnu, peníze ovšem nechtěl, já taky žádny nemám. Ale zadarmo to přece nebylo. (Směje se potutelně.) Musel jsem mu zazpívat. (Všichni se dají do smíchu.)

Petr: Co pak vy umíte taky zpívat? No to bych to rád slyšel.

Sosák: Takhle troubit na sklenici třeba jedenáctou, to tak, ale zpívat — (Směje se.)

Hajný: Kruci, himl, co se smějete! Já že vy tak někdy zazpíváte pořádnou písničku. Dyť neumí teď z vás mladíků žádnej pořádně hubu otevřít. Jste vy mi teď čistá čeládka. Pít neuměj', prát se neuměj' a zavejskuout pořádně, to už teprva ne. No, pane doktore, řekněte — líbilo se vám nebo ne?

Student: Nic si z toho nedělejte, pane Netuko ; já jsem si vaši písničku zapsal a moc se mi líbila. (K sousedovi.) Víte, četl jsem ji už v jedné sbírce, ale melodii jsem ještě neznal a jak to pan Netuka zpívá, to je opravdu pěkná melodie. (K Petrovi šibalsky.) No hlas každý nemá jako pan Závora, jen že ten neumí žádné písničky.

Petr: Oho! Pane doktore, to se mej-líte! Chcete, abych vám zazpíval tu nejnovější ? (Notuje.) Emane, to se ti nestane, co se ti stávalo —

Student: Prosím vás, člověče, vy už to taky umíte? To je hrozné! Taková sprostá a hloupá odrhovačka, před měsícem snad to začali Pepíci v Praze a už to je až tady. No s takovými věcmi mne uáetřte. — Pane Ňetuko, pro Boha vás prosím, zahamběte ho a honem nám zazpívejte vy tu svou mysliveckou.

Petr (směje se na celé kolo): To ano! Ať zpívá!

Bosák: Hajný! (Směje se.) No to bude legrace!

Francek: Sláva, hajnej! Ať žijou jeleni!

Terinka: Aspoň nám všechny myši utečou. (Ostatní se smějí a zvědavě se přibližujou)

Hajný (zlostně bafá z fajfky, pak. si pohladí vousy, bouchne na stůl): A just budu zpívat! — (Ostatní znova vypuknou v smích.)

Student: Jenom spusťte, pane Netuko, já jsem si beztoho tu celou vaši píseň nezapsal. Tak jen do toho

Hajný: No, už jsem ji nezpíval ňákých 30 let, až zase včera, a ten, co mě ji naučil, pan polesný Ryba, už taky hezkou řádku let odpočívá pod drnem. Ba jo, to bjly tenkrát jinší časy . . .

Ostatní (jsou netrpěliví, volají již mezi řečí): Zpívat, začít!

Soused: Zas už máte ňákou dlouhou historii?! Jen radši už spusťte! —

Petr: Ano, jen do toho.

Francek: Začít zpívat!

Hajný: Tak teda začnu. (Vybafne ještě, odloží dýmku a spustí ze široka ne plynně, ale nikoliv falešně.) Ach, což je to hezká věc, že jsem já myslivec, postřelil jsem holubičku, postřelil jsem holubičku, upadla mi v jalovec.

Ostatní zatím se skupili kolem něho, se zvědavou tváří a tichým smíchem. Student se dívá do no lesu a sem tam si znamená.

Bosák a soused: No výborně!

Terinka (opakuje refrain): . . . upadla mi v jalovec. (Při tom se dívají s Franckem na sebe.)

Petr: Hajnej, dejte si ještě nalejt, já to platím, když tak krásně zpíváte.

Soused: Výborně! vida hajnýho, co on umí.

Hajný ikPetrovii: To dám, ale teď mlčte! Počkejte, jak pak je to dál? (Zpívá): Má milá ji viděla, pro ni tam běžela, holubička s javorečka najavůrek sletěla (druhá sloka, viz Erbenovu sbírku.)

Ostatní 'poslední refrain spolu zpívají polohlasně), ne všichni přizvukujíce

Student: Znamenitě, pane Netuko!

Ostatní (již vážněji volají): Výborně! Hezky to bylo ! (Usedají.)

Hajný: Tak a teď pivo sem, ať si svlažím hrdlo, vždyť to je sakramentská práce.