přispěl, aby se tak docela nezlratila ta samorostlá poesie našeho lidu. —

Vávra (po nastalé pomlčce). To teď budu teprva mít ty svy písničky rád. A pane doktore, jestli necháte taky ty písničky, co jsem vám teď zazpíval, v Praze zpívat, to nás musíte pozvat.

Student: I toť víte, že pozvu; ale to, páni, přijeďte třebas i jindy do Prahy, já vás vždycky rád uvidím.

Soused: Pane doktore, rád bych jel do Prahy, ale je to těžko je mi drobet z ruky — no, dá pámbů, že snad někdy na sv Jana nebo na sv. Václava se tam vydáme. Tadyhle mládež, tu tam asi brzy uvidíte.

Petr: My někdy vás tam navštívíme.

Francek: Dtf Prahy, Bože, hned, bych jel s vámi.

Student: Těším se na to, že se snad

někdy v Praze shledáme. — Ale teď už musím, páni, na kutě, abych zítra nezaspal vlak.

Francek: Ale ještě vostaňte chvíli.

Student: Už to nejde, už musím. Pane Vávro, děkuji vám srdečně za to, že jste mi laskavě zazpíval a jak říkám, jen mne brzo navštivte.

Vávra: Děkuji za pozvání; ale to si ještě musíme připít a zazpívat na rozloučenou.

Ostatní (přikyvuji): To se rozumí! Ovšem! Pravda! (Vstávají a ťukají si se studentem se slovy:, „Na zdar!" „Na zdar!''

Vávra 'spustí, ostatní hned vpadnou): Loučení, loučení, což je to smutná věc, když se musí rozloučiti .. . (opona padá) když se musí rozloučiti s panenkou mládenec.

Barbarský zvyk tento, který se těšil své doby velké oblibě a do nedávná se ještě objevoval, vymizel skoro úplně a to právem. Co zbylo v podání lidovém, uvádím.

Na den sv. Jakuba odpoledne sešla se v hospodě >družina kozlova«, která sestávala obyčejně ze 12—16 párů mládencův a družiček, ženicha, nevěsty a řezníka. Nevěsta byla bíle oblečena, vlasy měla rozpuštěné a různým kvítím ozdobené, ale věnce nesměla míti ; za to krášlily věnečky hlavy všech družiček. Z hospody ubíral se průvod k nejvyšší stodole ve vesnici. V cele šla hudba, za kterou vedli dva chasníci kozla, ověnčeného a ozdobeného rozmanitými stuhami, pak kráčel vystrojený řezník, za ním šel ženich s nevěstou a mládenci s družičkami a průvod končil množstvím diváků. První družička nesla na misce nůž, ovázaný černou stužkou. — Když se došlo k stodole, vynesli průvodcové ubohého kozla na nejvyšší šár střechy a postavili jej na prkno, jež k tomu účelu ráno uchystali. Potom vystoupil ženich, promluvil buď v řeči rýmované nebo nerýmované