Tobiáše Mouřenína Věk člověka r. 1604.

(S 3 vyobraz.)

Plaš se mne o mém obchodu, způsobu, jáť nezatajím toho v tulo dobu : tím krátkým časem, o kterémž ty pravíš, nic mé mysli nezměníš, neopravíš ; nebo jsem prostořeký, darmo žvavý, z mladosti veda vždy život nepravý. Sedmdesáte let věku svého mám. jsem-li mladý čili starý, nevím sám Snad měl bych >e o svou duši starati.

hanebností a hříchů varovati.

I přidávám k nepravosti víc zlosti,

a myslím, že ješlě mám času dosti.

V srdci pln jsem závisti, nenávisti,

kdo se mnou bydlejí, ti o tom jistí.

Nedám sobě překážeti starosti,

vděčno mi, když mne mají v poctivosti.

To činí i jiní starci zde stále,

dychtí po ouřadu a časné chvále.

Z nich já sobě příklad beru, hle, čisíě,

a to jest můj obyčej, věř mi jistě.