Pochlebníky a šprochýře milují, pobožných, pokorných neoblibuji, ale mnoho jich od sebe zaháním, lim mistrovským kusem jiné omámím. S závistí a nenávistí se válím, ne jednoho cti, hrdla, statku zbavím, by pak jen proti mně postavil nohu, spíše leckterémus lotru pomohu, ježto zasloužil hrozného trestání, chudý u mne nenajde smilování; nebo lítosti u mne jest na mále, protož, milý bratře, postupiž dále.

Ó starý kmeti, kde myslíš jen jíti, jáť se nemohu dosti nadiviti, že pro zdejší časnou slávu a statek přivozuješ duši svou tak na zmatek ; rozpomeň se, co závist způsobila, hned jakž z počátku kořen rozložila, z závisti ďábel nejprv Evě radil, oulisnou řečí k sobě ji přivnadil, že přikázání Boží přestoupila, tudy i Adama z cti obloupila Skrz závist kterouž se Židé rozbili, Krista Spasitele na kříž přibili. Z závisti Kain zabil bratra svého, Aman o Židech myslil mnoho zlého, šibenici vysokou postavit směl, na kteréž Mardocheus viseti měl, ale ta se Amanovi dostala. Závist Joabovo srdce podňala. že, zabil lstně Abnera a Amazu, jenž byli spravedliví bez ourazu ; protož i za to slušnou odplatu vzal, když Šalamoun ho zase zabíti dal, v chrámě Božím u oltáře svatého. Závist jistě jest konec všeho zlého. Příklady ve všech písmech toho máme, že i při Římanech byla, jest známé, neb, když jsou závist k sobě připustili, hned moc svou, město i zemi stratili. Závist každou dobrou správu převrátí, kde se jen mezi který lid obrátí.