všecko mi po vůli vždycky jest bylo,

nevonívalo mně žádné dílo

Vždy jsem hodovával s velkou skvostností,

již za to mám hladu teď nyní dosti.

Suchým teo! chlebem mé tělo já suším,

a k tomu čistou vodu píti musím.

Mladý jsem s kordem po nocích chodíval,.

na něj začastý každýho vybídal,

nyní se s berlama ubohý peru,

a pokoru na se již nyní beru.

Pejcha již také u mne víc neplatí,

nechť si jí hledí jak chtějí bohatí;

nebo jak já medle pyšný býti mám,

když rozkoše žádný již více nemám.

Všecky mne v mým těle již kosti bolí,

čehož jsem se já dočkal, starec ubohý f

Mou tvář jest všecku starost zfaldovala,

s kterouž jest z mládí tuze frejovala.

Ó těžké břímě, bídný starý věku,

medle kterému jsi vzácný člověku?

Ač někdy žádán býváš od všech lidí,

však, když přijdeš, každý tě nenávidí!

Zprosta nikdež nejsi v žádné vážnosti,

i ten pes nenechá tě bez stížnosti.

Tohoť mi po hříchu dost starost dala,

ach, kýž jest mne smrt dávno odsud vzala I

Byl bych dávno zbyl té bídy, starosti

a nepocítil nynější žalosti ;

neb musím být ku posměchu každému —

Ó Smrti, učiň konec tomu zlému !

Milý příteli, poslechni mé rady, a nevinšůj sobě sám smrti tady : nebo skrz úzkost, žalost a trápení, věř mi, přijdeš k věčnému utěšení, ku Pánu Bohu Spasiteli svému, kterýž tě zde choval k věku starému. Rozpomeň se, co Job zde trpěl zlého, vezmi hůlku trpělivosti jeho ; zdaliz's o Tobiášovi neslyšel, jak ten pobožný starec o zrak přišel, však trpělivý byl v mnohé úzkosti, následuj jeho v maličké trpkosti.