Snášej vše rád, mile a hřichův tvých žel, Boha v paměti měj v tvé smrti svízel, dojdeš nebeského království věčně. Stoletý, oznam tvou těžkost bezpečně!

Ach, tvá otázka tak mne zarmucuje, že se více bolest má rozmnožuje. Mé trápení nemůž' se vymluviti, mohl jsem raději dávno smrt voliti: byl bych ušel té veliké těžkosti, neb nade mnou žádný nemá lítosti

Již mi víc naděje nepozůstává,

než že mi pohřeb do země nastává ;

jen bych se byl k tomu hleděl strojiti,

aby duše má mohla pokoj míti:

žádný by strach ni hrůza na mne nešla,

kteráž všecko potěšení odnesla.

Nic mi neprospívá statek, nic jmění,

nikdež věrného přítelíčka není.

Líto mi, že jsem zle mladý věk zlrávil,

aniž možné je, abych jej opravil.

Do sta lét na světě jsem zle obcoval,

v pejše, v štěstí, v slávě se vyzdvihoval,

nechtíc nikdá skončení rozjímati,

ani budoucích věcí vzpomínati.