Na dobrých troštích jsi mne zde zdržoval,

již vidím, jak's splnil, cos mi sliboval.

Ó Bože ! kterak před tebou ostojím

a všecky rozkoše světa vyslovím,

jichž jsem užíval s pejchou, nádherností,

s tyranstvím, nevýmluvnou ukrutností!

Protož ležím teď, v ouzkosti čekaje

a hrozného ortele se lekaje,

kterýž na mne Bůh vyřkne v zuřivosti —

ó bych se byl nenarodil v mladosti!

Jistě se lekám teď tvého úpění, že's za času nemyslil k obrácení, ani takové bídy a žalosti nerozjímal sobě v času mladosti, dokud jsi ještě měl čas a hodinu, aby odstoupil od světského stínu. Nebo kdyby po cestách Páně chodil, byl by tě anjel jeho dál doprovodil; jako někdy Enocha Eliáše, proroky, patriarchy, Tobiáše, i jiné svaté a pobožné lidi, jak se v písmě obšírně čte a vidí. Ale nepravě zle jsi v světě živ byl, tot ukazuje tvého skončení cíl. Neb jak člověk zde svůj život spravuje, obyčejně se při smrti spatřuje. Protož nemohu raditi jiného, vzývej celým srdcem Boha milého. Onť můž milost dát, zlého tě zbaviti, všecku žalost tvou v radost obrátiti.

@PPStoletý.

Ach, Bože ! Kdybych se byl za času kál, bojím se, že jsem všecku pomoc zmeškal; neb již smyslu ani pomoci nemám, srdce se ve mně zatvrdilo, to znám. Nemohu k žádné věci chuti míti, než musím s hořkou Smrtí v zápas jíti. Hle, již přišla a chce mne udáviti!