Hej, hej, slyš, šedivce, nech toho žvaní, nic není plátno to tvé naříkání: již tvá hodina vypršela právě, měl's dávno se obrátit k jiné správě. Mé moci neujdeš, věř tomu jisté, sekera přiložená k stromu čistě. Pro své hříchy máš největší stejskání, že jsi zde v světě nečinil pokání. Mohl's prvé sobě to rozjímati, a moudrého muže následovati. Neposlouchali hlasu Krista milého, aby bděl a ostříhal domu svého : anižs byl hotov k příchodu ženicha, musíš zatím tu, kdež se zem přemíchá. Nebedlive's na věži ponocoval, opravdově bránu zdi opatroval, tak, aby navrátíc se tvůj Pán zase, našel tě služebníka při tom čase pilného, jakož svatý Marek píše, napomínajíc, bděle všickni tiše. Kdy Pán domu přijde, nemůžte znáti, brzy-li či dlouho se nevrátí, bud1 u večer, o půl noci neb ráno, od tebe nebylo pozorováno. I zaspal jsi dokonce příchod jeho, protož neujdeš trestání hrozného ! Od oislé pšenice oddělen budeš, a mezi koukol v věčný oheň půjdeš. A duší své mluvíval jsi z nadutosti, milá duše, neboj se nic úzkosti, plné stodoly, sklepy, truhlice máš, v- obilnicích a špižírnách oplýváš. Můžeš v pokoji hodovat vesele. Pohleď, jak tvá mysl vězela v čele ! Ježto duše tvá téměř v okamžení požádána bude v věčné trápení. Nedomnívej se, bych tě litovala, dostiť jsem dlouho s tebou prodlívala. Nedbám, zdaliť jsou hříchové smazáni, aneb od Boha k soudu zanecháni. Neb jsem já toho nikdy nešetřila, na mladost ani starost nepatřila, než hned, jakž tomu vyprší hodina, buď chudá aneb bohatá rodina,