Lidové názvy při práci spojené se sklízením semen: Řepné se zdírá, petrželné a mrkevné trou se, maryjánkové plevy se vytírají, špe-nálové a salátové se vytřepávají, čočka, hrách mlátí se cepem; jádra tur-kyně (— kukuřice) se loupají, jádra dyňová, okurková a melounová se vybírají a ve vodě perou. O prodeji těchto setnen zachoval se tento popěvek: »Pantáta Vávra prodává jádra, jedno zadarmo, čtyři za krejcar.« Při domácích trzích vyvěsí se praporeček; dokud visí, smějí kupovati jen lidé domácí; po sejmutí jeho překupníci cizí. Bzenčané a Olšo-vjané jako zelenáři známí jsou po celé Moravě, jak dokazuje pořekadlo: >Dú Bzenoané, dú, tragače vezu: jeden veze česnek, druhý nese pepřek, třetí cibulu.« Jiné: »Cibuláři jedou, cibulenku vezou, cibulenka platí, kopa za dva zlalý.«

Náz viska zahrad: Za Olšoveem, u Bzinku (les), za Bzencem, Martinkovské, Hliníky, pod hrázu, v chřástí, u Šíba, pod Š., za Š. (kde bývala šibenice), bažantnica, v rybníkoch, u mlýna horního a dolního, v líščů, záhonky. U každého domu je zahrádka květinová.

Léčivá moc bylin. Kdysi nuceni byli venkované schraňovati léčivé byliny; lékařů bylo málo, a byl-li kde. bylo k němu daleko. »Dochtor a hapalýka« stály mnoho peněz, a těch právě chybělo. Proio-na venkově k léčení užívali »zelin« a laké květů některých stromů; lid věřil v léčivou moc bylin, neb víra a důvěra uzdravují nejlépe.

2. Polarst ví. Pole zorávají se pluhem buď na podzim, buď na jaře a po vláčení branami seje se obilí: rýž (= žito), ječmen, žito (=z pšenice), oves. Obilí seté na zimu nazývá se ozim; na jaře seté slově jař, jařina, jarka. Slřída je trojroční: 1. rok seje se obilí, 2 rok brambory se sázejí, 3 rok zasévá se jetelina. Žně bývají na jižní Moravě už v polovici července. Ženci kosami sečou zralé obilí, žnečky za zpěvu od-bírají obilí a kladou na hromádky. Uschlé hromádky váží se povřísly (= obřísly; bav často se zaměňují) do snopů, jež skládají se do mandelů klasovím k sobě. Obilí ve snopech sváží se do stodol a na »mla-tevni« mlátí se cepem; vymlácené obilí čisti se fukarem a odnese se do komory.

Proč vyrůstající ze země rýž je červená? »Protože se-Kiistus pro nás krvavým potem potil.«

Názvy polí: Gagale, Pod babím (naleziště starých podkov, oštěpů, bronzových náramků, zlatých římských mincí): pod báchory, Dlúhé, Falá-říky, Humence, Nivy, Klíny, Křivé, Křivolán, Padělky, Tisky, Široké, Slavíky, Sůdniska, Výholec, Zadní Hory.

3. Lukařství. Ohromná rozloha zdejších luk vysvětluje se lim, že mají tu louky nejen bzenečtí a olšovští obyvatelé, ale i lidé z Domanína, Ježova, Kelčan, Ořechová, Osvětiman, Syrovína, Temnic, Vracova, Znorov a Žeravic. Zavlažovány jsou polokem >haldou« volně tekoucím prostředkem luk; horší však jest řeka Morava a struha od Veselí ke Strážnici tekoucí, jež obě každoročně kalnou vodou zaplavují luka. Tráva seče se dvakrát do roka: na seno v červnu, na otavu v srpnu. Posečená tráva obrací se hráběmi, až je úplně suchá. Skládá se do kopek, jež odvážejí