Á bů, tataru, sirem boru, karvaru, karvaryčka, bum a straka, princ! (Z Milenovic.)

Anyky, vanyky, vikum hér, nocit cajne pinihér, licha, pieha, óne vajne, cink, bung, ven! (Z Protivína.)

Jedna, dvě, táta dé, tři, štyry, z hospody, pět, šest, nemá čest, sedům, vosům, nemá rozum, devět, deset, bude viset, jedenác, dvanác, jako paňác! (z Protivína, Chvaletic a Milenovic.)

Jedna, dvě, tři, štyry, pět, šest, sedům, vosám, devět, ty sj. starej medvěd, ty si stará medvědice, ukradla's nám jitrnice, tys — je — sněd! .(Z Milenovic.)

Zámečníček nese klíček do městečka, zink! (Z Chvaletic.)

Spadla žička do kafíéka, udělala: žbluňk! seděly tam panský děti, mezi nima kluk! (Z Protivína.)

Jede Turek od Kolína, šavle se mu blejská, já nabiju karabinu, zastřelím mu pejska. Hrajte mu, trubte mu na tu rybí kost! Víte, Víte, že to na mě nepovíle? (Z Protivína.)

Jede Turek od Moravy, šavle se mu blejská, já se Turka nebojím, ani jeho vojska; ani jeho pistole, když sou buchty na stole! (Z Milenovic.)

Poslali mne na obruče, já nadělal hůlek, abych se moeh bránit, až pojede Turek! (Z Milenovic.)

Hrášek se koulí na tom našem poli, slepička ho sbírá, kohout se posmívá: »Přijď, slepičko, na špacír, v sedům hodin na večír!« Paní kouká z vokna, oni by ho tloukla, pán kouká ze dveří, ne — dal — by — oiu — vé — če — ři! (Z Protivína.)

@NZ@Otázky a odpovědi

* O původu »Bosích muk* píše kronikář Hájek na str. 92 Kroniky české vyd. 1541 takto: »Léta 986. veliké vznikly nevole mezi křesťany a mezi pohany, a pohané někdy zberúce se jako by oni byli křesťané a rozličné činili loupeže i mordy. Kníže Boleslav uradiv se s biskupem, rozkázal, aby křesťané, znamení Svatého Kříže nosili na svých oděvích, tak aby mohli rozeznáni býti od pohanův, a to z té příčiny, aby více pohané jménem se křesťanským nepřikrývali, a těch hanebností neprovozovali nad křesťany: Rozkázáno jest také, aby na každé bráně města křesťanského znamení umučení Božího namalováno aneb vytesáno bylo, a u každé vsi křesťanské aby též znamení na sloupě, buď kamenném neb dřevěném postaveno bylo. A tak sú se křesťané zachovali a ještě zachovávají až do dnešního dne.« — Ač kronikář Hájek pro nespolehlivost ve chronologii a vybájené rozprávky byl mnohokráte odsouzen, jest nicméně kronika jeho dosud oblíbenou a hledanou četbou všude tam, kde se dochovala, jak jsem se sám zde za svého 221etého působení přesvědčil. Uvedené vypravování pak jasně dovozuje, že »Boží muka« byly symboly oblíbenými, v době Hájkově již dávno známými, a že jejich vznik hledati dlužno v dobách,