Vylívání studánek.

Tichounce, skoro bojácně vplížila se do světnice vetchá stařena. » Vítejte, Forejtová ! Sedněte; co se přihodilo?* — »Milej, zlatej pane, až se zrovna bojím, jest-li nezazlíte. Už sme to provedly. Dyž to tyranský sucho nás souží. Žitíčko seschlo, oves i ječmen na padrť, zelí žloutne, erpetle (brambory) nenasadí, louky hoří. Vloni kroupy, letos kde co práhne. Bída bědoucí. Pán Bůh sám ráčí vědět, jak to skončí. Sme zlí my lidi ; samý ichuchu i v postě i v arvent (advent). Božím, dárkem se pohazuje, jako by českej chleba náš nebyl k jídlu. Každej jen z lej uherckej mouky. To sucho je na nás trest a nic než metla ...» — »A co jste provedli?* — »Vylejvaly sme, velebníčku, sludánky.« — »Jak to?« — »Ejnu, že se nehoršíte, povím. Za mejch mladejch let směje vylejvaly ča-stějc v Lažanech, Nasavrkách, Hostících, Sudoměřicích. V Nemysli pomáhaly i paní, slečinky komtestky ze zámku. A přece ani takový sucha nebyly. To sme si na večír my v Mitrovicích ženský řekly při kalandě (besedě) a ráno sme šly ; samý holky, panny. Žádná padlá. A muselo nás bejt: čím víc, tím lip. Před vejchodem slunce sešly sme se u kapličky na návsi. Nemlažší počala svatej růženec, víme zpívaný.. Po prvním desátku tři Otčenáše a Zdrávasy ; na to sme se zvedly, spočítaly a choďmo modlily, druhej desátek po cestě k první studánce >na podevsí«. Při tej sme klekly, odříkaly : Věřím v Boha, zaseje tři Otčenáše ku svatej Trojici Boží, vzaly novou putýnku a nejstarší z nás se požehnala : Ve jménu Otce i Syna i Ducha Sv., nabrala první vody, lila. k západu, odkud deště přicházejí, po ní jiné k vejchodu i k jihu ; k severu se nelilo. Tam je led a kroupy Ty holky, co nenalívaly, zpívaly pěkně podle noty: Svatá Maria, přispěj nám, tichý deštíček vypros nám; zavlaž obilíčko, Kristova matičko ! Ty's naše matička milostivá, vypros^ nám deštíček, ó Maria ! Studánku sme vymejtily dočista (vybraly). Od ní třetí desátek ušel ku druhé studánce. Zdet sme zase vylejvaly jako při první. Při čtvrtém desátku došly sme na třetí studánku a pátý sme dozpívaly při návratu ku kapličce, kde sme říkaly : Zdrávas Královno. Chodily sme ráno i navečer; taky v neděli po požehnání. Naše děvečky (děvčata) už neví nic; já sem jim to po stáru poradila. To je to, co sme provedly; ale já s nima nešla, kde pak stará bába. Mladí hospodáři se ňim (jim) holkám smáli, že u studánek honíme čáry a pověry. Bodejť dyž se modlíme, o déšť Pána Boha Všemohoucího prosíme, na oběť mše-sv. se složíme, to mají za pověry; ale v hospodě dnem i nocí vysedávat', karty hráť, kořalku dřiť, to je pořádek. Sou nýčko ti mužský prach-divný! (Z Táborská.)