@S@'37

dával literaturu starší, ježto se otázkou všech tradic lidu českosloven-

kého obírá od začátku svého studia o lidu českém, jak známo, soustavně,

bíraje všechen materiál knižný, historický i z podání lidového, všecky

údaje bibliografické. Bylo, myslím, naší povinností teda také nyní, kdy

ověst a pořekadlo >Kubáta za Blata* došly takového rozšíření v celé

^eské veřejnosti, kdy nadšení, roznícené vzpomínkou na Kubátu, dovršeno

bylo zbudováním zvláštního pomníku, zachovati v odborném listě, věno

vané n studiu lidové tradice československé, budoucí paměti nestranné

vYlíčení, jak myšlénka Kubatovská vzrostla a lak zmohutnéla, až vznikl

tento pomník.

Polemika mezi Čapkem a jeho odpůrci vynesla ze zapomenutí mnoho nového a zajímavého materiálu k dějinám lidu jihočeského, k řešení otázky o tradici Kubatovské na podkladu historickém. Podepsaný nemá sice po ruce žádný materiál nový, jímž by opíral jedno nebo druhé stanovisko, a netroufá si nijak zasahovati do sporu nebo zahrávati si na rozhodčího. Soudí však nyní, po nalezení uvedených svědectví v archivu Jindřicho-Hradeckém od p. archiváře Fr. Tischera, jehož jméno kruhům odborným ručí za spolehlivost a svědomitost, že se otázka ta nemůže řešiti bez protidokladů o Kubátově životě a smrti stejně věrohodných. Veřejnost česká oprávněna jest (jak vhodně a důrazně objasnil Dr. V. Řezníček v Obnově 1904) žádati nyní po uveřejnění dokladů z archivu Jindřicho-Hradeckého i námitek uvedených proti tradici Kubatovské za vědeckou revisi celého sporu. Kdo může hlásiti se o slovo při vážném, věcném rozboru celé otázky Kubatovské tradice, při řešení otázky o její věrohodnosti a historičnosti, bude vítán v Českém Lidu, v němž tímto otvíráme ochotně sloupce každému spolupracovníkovi dobré vůle. Viz začátek na str. 26.

Od časného rána bylo v domě rodičů nevěstiných pilno, Starosvatka strojila nevěstu v komoře; přičesala jí hladce vlasy, vzadu je podhrnula a podvázala v žíhon. Celou hlavu zbělela »pudrem<. Žíhon přitáhla s předu na temeni červenými hedvábnými páskami, jež spojila na krásních pod růžici z barevných stužek ; do stužek vpletla věnec, uvitý jako korunka, z dracounových klasů, žaludů a růží pozlátkových. Oblékla hedvábné šaty : kabátek a sukni dle nové mody, fěrtoch s pen-tlemi vzadu; nízkými střevíčky, též bohatě opentlenými dokončila úbor nevěsty. Družba došel pro družičku, odvedl ji do domu nevěstina, načež šel svádět hosty. Přišed do světnice, dal pozdravení a pravil: >Panímámo, zkázala vás nevěsta a ženich pozdravit, abyste se za ně nestyděla a je do chrámu Páně doprovodila.<