str. 60
* Lid slovenský jdoucí za chlebem. Ke článku Zíbrtovu »SIovenské kroje a typy* (Česky Lid XIII. 30) připojuji malý dodatek, který jsem nalezl ve Vlastenském Kalendáři na r. 1839. K měsíci lednu na konci přidány jsou tyto zajímavé rýmy: Vem nohy na plece, milý Kalendáři! A vy s ním putujte páni olejkáři, myškáři, čipkáři, drotáři, brdáři, sklenáři, handáři, sitáři, kožkáři. Vedle výčtu živností zajímá nás též, že jmenovaní obstarávali tedy i rozprodej kalendáře, knihy nejoblíbenější mezi lidem. Soukup Jan.
* Kněg ubírá se Jo nemocnému. Z Chodska. Jde-li kněz k nemocnému, dá nejprve kostelník znamení kratičkým zazvoněním malého věžního zvonku. Lid čeká, naslouchá; trvá-li zvonění delší dobu, poznamená se každý věřící křížem a v duchu si řekne: »Pane, dej mu lehké odpočinutí*, nebo: >Přijmi tu duši, Pane, k Sobě na nebesa* atd. Jeli však jen kratičké zvonění, poznamená se opět křížem a honem kdo může, běží ven, aby zvěděl, komu to jde »S Pánembohem«. Spatří-li někdo z venkovanů ministranta zvonícího na znamení, že jde kněz, klekne a křižuje se ; zatím mu uděluje kněz >požehnání«. Tento výkon je znám každému, jinak se ale děje v některých vesnicích na Chodsku; jeden jde pro kněze a druhý čeká před vesnicí s lucernou a rozžatou svíčkou třeba ve dne. Jakmile se kněz blíží, jde s lucernou před knězem a vede ho, kam je určeno ; v příbytku onom postaví lucernu na stůl a ta zůstane tak dlouho rozžata, dokud je přítomen kněz. Engel Pantaleon.
* O hýhavém Martinu. Pověst od Jankovské Lhoty, as čtvrt hodiny vzdálené od městečka Jankova (okr. Votice). Hýkavý Martin byl duch zemřelého člověka, který za živa byl velikým mamonářem a přenášel mezníky. Když zemřel, neměl jeho duch pokoje, a musil se toulati po okolí a hýkal, křičel: »Kam ho dám?< Když se mu někdo posmíval, tu vlezl si naň, a musil jej donésti až ku svému obydlí. Jednou ubíral se pod podvečer muž jakýsi domů; tu uslyšel hýkání Martinovo : »Kam ho dám,« Dobromyslně zvolal tedy: »Kdes ho vzal, tam ho dej.« Duch k němu přišel a pravil mu, že musil se dlouho trápiti a nositi na zádech mezník, až by se nad ním někdo smiloval a jemu tak odpověděl. Poděkoval mu a zmizel ; od té doby se v okolí tamějším nevyskytl.
Vlastimil Osečanský.
* Podivné zápisy v křestní matrice v rubrice rodičů. V křestní knize české r. 1650—1700 uvedeny byly v rubrice »otec« u nemanželských dítek : Šel na ryby do lesa, na lov, na houby, na smrže, na ryzce, na jahody. Šel sbírat klasů, aprílem, na vandr, do Říma, na vořechy. Útek'. Zmizel. Zahnal jej Prchlík. Prchl. Olce (přej) vítr vzal na západ. Zběhl. Pryč útek'. Blejsk' patou. Pominul. Zašel. Povětří ho zaneslo. Ve
|
|
