* Zádušní krávy, voli, klisny a kozy. V předešlých stoletích odkazovali zbožní osadníci na zlepšení kostelních příjmů z hospodářství svého, nejen četně krav, ale i také jiné druhy dobytka, tak zejména voly.

V kostelní knize zabořské dočítáme se, že bylo v Mečíchoiě pár zádušních volů v nájmu u Jana Valkouna. Voly ty odkázal kostelu sv. Petra a Pavla v Zaboří Jan Pech v letu 1625. Z těch volů povinen byl hospodář odváděti při sv. Havle 2 kopy peněz. Týž Pech odkázal k témuž zadusí ještě krávu. Měl ji tenkráte Simek Bosák v Gečelovicích. Anna Třeboňská odkázala r. 1655 k zadusí sv. Petra a Pavla v Zaboří pár volů a jednu krávu na ten způsob, aby pan farář učinil s nimi, jak by se mu líbilo. Těch pár volů dáno potom do nájmu TřeStíkovi v Zaboří a kráva k Dů-resovům v Třebohošticích. Mates Hlaváček odkázal r. 1668 k záduší hvož-ďanskému jednu klisnu. Kasejovieký kostelní inventář vykazuje r. 1737. důchod ze tří koz zádušních.

Jan Hi 11 e. Z farního archivu zabořského a kasejovského.

* Zneuctívání hřbitova. (Pověst z Nasavrcka.) V Proseči jsou dva evangelické hřbitovy: starý sešlý a nový. Na starém pásávaly děti kozy.

V noci bylo slyšeti ze starého hřbitova bečení: hehehe, hé, hé. Lidé si bečení to vysvětlovali v tom smyslu, že mrtví cítí se zneuctíváni a dovolávají se tak povinné šetrnosti k svatému poli, na němž v klidu mají odpočívati. Prosečané báli se i ve dne kolem hřbitova choditi. Když bečení nepřestávalo, smluvili se vesničané a šli na hřbitov hlídat. Bečení slyšeli, ale ničeho neviděli. Méně bázliví a pověrčiví tvrdili, že to byl pták »kozílek«, jenž se dobře na stromě ukrýval.