O významu lidového umění.

Mám v ruce čtyři zajímavé nové projevy, účelem příbuzné: 1. provolání o lidovém umění na výstavě uměleckého průmyslu v Drážďanech r. 1906, provázené radostným souhlasem, že umělecké kruhy německé vykazují řádné místo lidovému umění;*) a dále 2. knihu vydanou v Hamburku z podnětu učitelského sdružení pro pěstování umělecké výchovy a 3. první sešity díla, které podniká polský spolek pro dekorativní umění v Krakově. Zároveň také dostalo se nám vyzvání, abychom se účastnili ve Vídni na chystané výstavě uměleckého průmyslu ve skupině »Umění lidové* výběrem lidového umění československého. Jako v Drážďanech, teda i ve Vídni vykazují lidovému umění českému, u nás v domovině odbývanému často jen úštěpky a ledabylým vysokopanským po-krčováním, místo vynikající. Všecky projevy jednají o lidovém umění, s tím cílem, aby ze studnice národní svéráznosti, z něho vyvěrající, čerpaly se podněty k osvěžení nové tvorby a k individuelnímu vytříbení vkusu uměleckého. Pro toto své stanovisko mne zvláště zaujaly a proto se tu o nich šíře zmiňuji.

Kniha hamburská**) jest bohatě vypravena, s vyobrazenímrvýborně kreslenými a věrně reprodukovanými, jež z valné části jsou prací autora

*) II. Kunsthandwerk: „Die zweite Aufgabe der Ausstellung wird sein, die Freude am kunstgewerblichen Einzelgegenstand zu veredeln. Das Ziel ist dabei, nicht in erster Linie das Augenmerk zu lenken auf das „objet ďart" als hervorragende Sonderleistung, sondern yielmehr die Aufmerksamkeit zu lenken auf eine der Grundlagen kůnstlerischer Kultur: den Reiz der Handarbeit. Es wird beabsichtigt, dies nach folgendem Gesichtspunkte zu erreichen: Eine der Volkskunst gewidmete Abteilung soli zeigen, wie die naivě kunstgewerbliche Betátígung, die nicht dieEigenart des Einzelnen, sondern die Eigenart einer ortlichen Ůberlieferung pflegt, im Wechsel der geschichtlichen Stile „frisch bleibt". K tomu dodává O. Seyfíert, Mit-theilungen des Vereines fur sa.chsisehe Volkskunde (red. Dr. E. Mogk und Dr. H. Stumme), III. 1904, str. 226—7.: „Soweit das Programm. Zu erwáhnen istnoch, dass bei dieser Ausstellung alle biidlichen Aumahmen ausgeschlosen, und nur die Gegenstánde selbst zugelassen werden. Wir konnen es mit grosser Freude begrůssen, dass im kun s tle r i s ch en Fflhlen unser Nation jetzt die Volkskunst anf&ngt, denRaumeinzunehmen, der ihr zukommt!" — **) O. Schwindrazheim, Deutsche Bauernkunst, herausgegeben im Auftrage der Lehrervereinigung fůr die Pflege der kůnstlerischen Bildung, Hamburg, 1904.