zdravé »výchovy lidu k utnění«? Z dola sluší budovati, ne shora uměle očkovati; smysl umělecký budiž podněcován a rozvinut, počínajíc nejnepatrnějšími napohled jeho projevy v tvořivosti, pudu okrasném, napodo-bovacím, v hře i žertu, ve vznětech náboženských, v mluvě symbolů atd. — s povrchním nátěrem nic se nepořídí.«

Citovala jsem namátkou a mohla bych citovati mnohem více. Sáhnu však již raději po druhé publikaci, sledující obdobné sympatické cíle, k sešitům s reprodukcemi polských lidových prací, které vydává »Towa-rzysíwo Polskiej sztuki stosowanej«, založené r. 1901 v Krakově. Tento Spolek umělců polských pro pěstění »užitého umění* polského postavil si za cíl »dodati uměleckému průmyslu a architektuře polské rázu originálního a chtěje jaksi dáti podnět tvořivosti umělců v tomto směru národním, sbírá veškeré projevy lidového umění a také dokumenty starého uměleckého průmyslu polského*.

Z listů dosud publikovaných většina je věnována různému dřevěnému nářadí a" nádobí, malovanému, vyřezávanému, a motivům ze staveb lidových. Ze dřeva zhotovené nádoby a dlabáním půvabně vyzdobené, jakož i rozmanité, výborně řešené a ornamentované hroty kuželů poskytují zvláště vhodné motivy dekorativní, z kterých novodobá produkce by mohla čerpati. Je s podivením, jak podřízeného významu je vyšívaná zdoba v lidovém kroji polském, což též z této publikace jest zřejmol Zvláštností haličskou jsou z barevných papírů vystřihané ornamenty, které na stěny a strop se nalepují, v náhradu valně slohovějších malůvek, v kterých ženy jihomoravské jsou tak obdivuhodnými umělkyněmi. Publikace polských umělců jest krásně a svědomitě vypravena a poslouží též srovnávacímu studiu lidového umění slovanského. Není to ovšem její cíl, což je zřejmo již z výběru reprodukovaných »materialií« pro umělce a podnět k umělé tvorbě.

Viollet-le-Duc, slavný znalec a pěstitel umění národně francouzského, napsal před lety ve své knize o ruském umění, *) o jejíž napsání z Ruska byl požádán, větu, kterou by měli uvážit všichni, kdož touží po povznesení uměleckého smyslu širokých vrstev a vrstvám těm by chtěli za tím účelem vnucovati hotové umění cizími středisky podnícené: »Oživující principy, bez nichž umění nemůže vybřísti z napodobování a oplesků, nikdy se neprýštíshora — ony temeni dole v cítění a v pudu lidovém.« A na jiném místě v téže knize: »Každý národ může vyniknouti v oboru sobě vlastním a produkovati díla více neb méně krásná neb poutavá, však dojista originální; a v umění ze všech vlastností nejcennější je původnost, nejcennější, protože je přirozenou. Tato stěžejní vlastnost někdy se poruší různými vlivy, avšak lid si ji uchovává prese všechen nátlak, na vzdor systémům, módám a cizáckému vyučování. Na místo, aby hledělo tyto vrozené vlastnosti dusiti, vyučování, které chce být vskutku národním, musí se snažiti, aby si je k vědomí přivedlo, je vyvinulo a z nich vyvodilo vše, co se vyvoditi dá.«