Už je to arci hezky dávno, co všickni sousedi z Blat a z těch třinácti okolních vesnic se svou vrchností se soudili. Soud trval dlouho, •tuze dlouho, a jak dopad', můžete si lehce pomysliti; vždyť víte, jak se tenkrát soudilo! Kdo byl mocnější, bohatší, ten vyhrál; nu a to byla vždycky vrchnost, ale nikdy ubozí poddaní! Tak to bylo i zde: vrchnost vyhrála a sousedé prohráli.

S takovým rozsudkem nebyl ale tehdejší rychtář nebo starosta blatský, Jakub Kubáta spokojen a přičinil se, jak jen mohl, aby ten rozsudek byl zrušen. Namáhal se chudák dost, ale marně. Konečně řekl té své vrchnosti, že to odpřisáhne, že ty pastviny patří obci blatské a těm třinácti jiným obcím.

Ale vrchnost se mu nejprve zase vysmála; když ale viděla, že rychtář nechce povoliti a že se chce i u dvora hlásiti, svolila, aby Kubáta to právo obce blatské k těm pastvinám mohl Pánubohu odpřisáh-nouti, umínila si ale, že smělého rychtáře co jen bude moci potrestá a tak se mu pomstí.

Brzy přišel den přísahy. Se všech stran hrnul se lid, aby byl svědkem přísahy Kubátovy. Konečně přišla taky vrchnost a pan správce vybídl jménem vrchnosti Kubátu, aby tedy odpřisáhl. A Kubáta věru od-přisáhl. A sotva že odpřisáhl, řekla vrchnost, že přísahal křivě a že co křivopřísežník musí zemříti.

»Nužr,« zvolal obviněný rychtář, > nechť tedy má krev dokáže, že já pravě přísahal a že právo naší obce jest svaté!«

Ale nesvědomití soudcové se mu vysmáli a počali ho ukrutně mu-čili a trápiti. Myslili, že snad se obměkčí, ale zmýlili se. Rychtář nebál se ani žádných muk a snášel všecko trpělivě. To rozhorlilo ale hemilostné soudce a poručili, aby Kubáta byl sfat.

Avšak i tento hrozný výrok soudců nepolekal statečného rychtáře. Dříve ale obrátil se k lidu ten rychtář a zvolal hlasitě, co jen mohl: »Sousedé, Bůh mým svědkem, že přísaha má byla svatá, a on zajisté smyje nevinnou mou krev, která padne na mé nespravedlivé soudce!«

Sotva domluvil, počal se všechen lid bouřiti a chtěl svého rychtáře osvoboditi. V tom však ťal kat — a statného rychtáře nebylo tu více. A všechen lid začal plakati, a co plakal, vynesl se na nebi velký černý mrak.

Brzy počaly se na obloze křižovati hrozné blesky a rachot hromu otřásal celou krajinou. Najednou spustil se z černých mraků prudký liják — a spláchnul nevinnou krev spravedlivého, dobrého rychtáře. Lid poznal zde vůli Páně i chtěl se už vrhnouti na ukrutné soudce. Ti však použili velikého toho zmatku a jedním cvalem ujížděli s místa hrůzy.

Od těch dob nehlásila se ukrutná vrchnost k pastvinám těmto; připadly Blatům a sousedním třinácti vesnicím, které podnes svá stáda zde pasou. Vděční občané postavili později zde tento kříž a na památku naň napsali: »Já Jakub Kubáta dal jsem se štít pro Blata.* A ten kříž i s tím nápisem proto tam je. Znáte už jeho původ?