že vyženem, kdyby hlavu mne to mělo stát,« troštoval se Kubáta a všickni sedláci za jedno s ním. Toliko rychtář záblatský mlčel a neřekl, že také půjde s nimi a že za jedno myslí s Kubatou.

»Já fůry dvě zadarmo dostanu a bez práce mám. Tři dají mi, budu-li jen chtít. Lépe je držet s pány isež s chlapy robotníky. Ať s pánem bohem si nechají mou čtvrt, já předce rychtářem záblatským zůstanu,« povídal si pro sebe.

Do zámku šel; co slyšel a viděl, vše na Kubátu pověděl, ani slova nevynechal, ale přidal ještě, aby oko u pánů si udělal. Drželi slovo sedláci, večerem kosy si natloukli, nabystřili, vytáhli o půlnoci kosit bujnou, zelenou otavu a s nimi Kubáta. A nedlouho kosili, drábové ze zámku přišli s mušketýry ze dvorů okolních, sedláky rozehnali, Kubátu chytili a pánům přivedli svázaného řetězy.

»Že hlavu za blata dáš?« ptali se ho páni — »Hlavu za blata dám!« vzdorně odsekl Kubáta. — »I potom, když ani kluci je po tobě dědit nebudou?« — »I potom ji dám.« — »Dej ji tedyk pan vrchní rozhodl a justiciár zlomil nad ním hůl, že sváděl lid proti vrchnosti, že po cizém majetku sáhal a že tvrdohlavec až do poslední chvíle byl.

Zase fůru za fůrou vozili páni z blat a zase židům překupníkům seno za levný peníz prodávali a ti opět draho do Budějovic císařským. A když pokosena byla otava a odvezena do stébla posledního, na luka vyvedli Kubátu a zrovna na jeho pětistrychu uťal mu hlavu kat. Hlava odseknutá kolik kroků ještě kutálela se a hučela: »Kubata dal hlavu za blata.« S hrůzou utekli páni s dráby i mušketýry a kata kamenoval lid, div že neukamenoval jej, že dobře prý nesekl Kubátu.

Sedláci v zástupu sešli se ze všech devíti vsí, rychtáře doma nechali a šli do Prahy na úřad. Dobře v Praze pochodili. Dal hlavu Kubáta za blata a dědili kluci po něm pětistrych a nekleli ho, modlili se za tátu, že nebál se pánů, a vždycky chlubili se, že tatík jejich luka sedlákům hlavou svou zachoval. Čeleď panská ani stéblo neodvážila se nikdy pokosit a sedláci fůru za fůrou opět si do roka třikráte odváželi do stodol.

Až podnes si na Hlubocku a okolo Vodňan povídají o Kubátovi a dva kameny zarostlé ukazují, kde utracen byl robotník a kam až ta hlava jeho se dokutálela. — Prosti byli ti předkové naši, ale nedali se. A dobře měli, že se nedali, my se také nedejme!*

Podávám variant pověsti dle vypravování babičky (f 1899), která kdysi robotovala též na Hluboké, kdež mohla slyšeti tuto versi od příslušníků z Blat Zbudovských. Její znění liší se od jiných. 1. Kubáta prý se jmenoval Martin, nikoliv Jakub. Je to konfuse jmen, či jsou legendy dvě, či snad byli dokonce dva různí Kubátové? 2. Po popravě prý z čistá jasná spustil se liják veliký a hrom pobil všechny okolostojící pány, čímž prý projevil se soud Boží dvojnásobně.