str. 87
nebyl pohříchu doma, pracoval na poli. Paní starostová darovala nám jeho podobiznu, uveřejněnou v plzeňském »Vzkříaenú v 7. č. ročn. II. 1900. Na str. 87 podáváme podobiznu její. Je to pravá česká žena, žena jemného taktu, sdílná, a což nejdůležitějšího : paní Marie Králencová je duší tamějšího zápasu pro českou věc, je první, statnou, neochabující pro ni bojovnicí vedle svého muže a pana učitele Rozmary. Její podobizna v tomto čísle Českého Lidu otištěná jest dle fotografie, provedené asi r. 1893, když bylo pí. starostové asi 45 let. Zobrazena jest v tamním národním kroji, jehož podstatné části se tam nazývají: čepec (jen u vdaných), plena (u vdaných modrá, u svobodných bílá), ubrousek na hlavu, pantle, lajblík (dříve se nosíval živůtek), sukně, fěrtoch, jáhla (tak!), cudle, zapínátko (z^ brož). V nářečí tamním je zvláště zajímavé, že vyslovují nejen hrubé /, ale i hrubé v. O manželích Králencových ještě podotýkáme, že darovali značné jmění, aby zřízení fary sulislavské zajistili. Mají dva statky v obci. Jsou bezdětní, a kdo je svým časem nahradí? Teskríá myšlenka! Není pravda, že nikdo není nenahraditelný. Avšak dosud žijí, jsou zdrávi a čilí a činní, a kdo do jejich statku vkročil, odchází s přáním srdečným, aby se jim dlouho a dlouho dobře vedlo.
Neradi jsme se dne 12. září loučili se Sulislaví a s novými svými přáteli sulislavskými, abychom, jakkoli unaveni, navštíviti mohli druhé obce ostrůvku. Byli jsme v Sytně, kde nás stříbrský p. kaplan na ten den opustil, pak ve Sninné a i ve Vranově, kde bez vážné příčiny zrušena škola Ústřední Matice školské, a kde jsme v těchto obcích pobyli, všude s námi hovořili po česku. Mladík, který nás z Vranova ke Stříbru doprovázel, odchovanec bývalé školy té, osvědčil se nám po slovech: »Zůstaňte upřímným Čechem!*, kterými jsem se s ním loučil, rázně, že jest českým národovcem a že jím zůstane.
České obce na Sulislavsku jsou posud české, a není pravda, co »Vzkříšení* tvrdí, že je Sulislav poslední tamní českou obcí. Všude v těchto obcích jsou valnou většinou Češi, a jenom nechvalná, neostý-chavá vlažnost obecních starostů a obecních zástupců mimosulislavských je tím vinna, že úřadují po němečku, tak že okresní hejtmanství jest nuceno též po němečku s nimi jednati! Ovšem jest nátlak ze Stříbra přílišný, a Plzeň, která přec ostrůvek Sulislav-ský na starosti má, klade ruce v klín.
