nevěřele, ale tak. — Ostatně máš švagra ševcem, tak aspoň to spravování ne-vende z přízně. Se te stará počévka!

Hotař: Tak teda pěkně děkojo, slavné óřade.

BecJitář (k súsedům): No tak, teda ste, sósedi, s terna ostatníma spokojeni?

I. súsed Holóbek: No co na mě přende, nemám proti nim nic. Ale po-nocné, Hotař nekeró noc jich odtrobí v hospodě víc než na návse. Já mám někde špatné spánek a tož te hodině počitávám. Ale za někero noc jich ne-votróbí ani třetí dil. To bech meslel, aby ho rechtář napoměl a dal mu jak se patří do hábu. (Ostatní projevují souhlas.)

Reehtář: (k služebníkům) No tak deš sme s vama hotovi, tož možete jit, ale dráb Ajntštendr tode zostane k vůle po-sílkám. Hotaři, at mi dobře ty hodiny trobiš. (Pastýř, ponocný a hosař odejdou.)

Rechtář (ke konšelům a súsedům): Toš tak, milí sósedi, 6 měřec rže nám zóstalo, te prodáme a peníze přindo na propití. Souhlasíte ?

Všichni: Souhlasíme, rechtáři.

Rechtář (Po tichu k súsedovi Ho-lóbkovi): Ten kluk hosař má za ušima, tak si mu, súsede Holóbku, přece jen málo naměřil, protože sem počítal, že nám zůstane jen 5 měřec na propití. (K súsedům.) Tak, sósedi, kdo těch 6 měřec kopí. (Žádný se nehlásí.) No ne-nechte se notiť. Letos može dáť každé 3 renski šajno. Det je za půl štvrta. No, kmotře Holóbko, kop, šak se ti nestratí.

Holóbek : E co bech s tém dělal. Na chleba pro letošek chvála Boho mám a na setí mi také zbelo. Toť só-sed Spinal by mohl kopii

Spinal: No coš, já bech to kopii, ale tře renski šajno, to máme za 6 měřec jako 18 renskéh a to só još také hezký peníze.

Rechtář: Eno, šak na tom neproděláš. Veděláš na každé měřece půl renského, teda na 6 měřecích 3 renski védělko, tož co bes nechtěl. To be ses natočil kolovratem, než bes jich ve-předl.

Spinal (plácne rychtáři do ruky): No tak požehne Paním!

Rechtář: Požehne Pán Buh.

Spinal (khospodskému): Hospodské, zítra si sem pro těch 6 měřec pošlu pacholka

Rechtář: Ale abechme na to hlavni nezapoměli. Víte, že onehda bele proset náš slavné óřad mladí sósedi, co se k nám přeženile: Janek Hadra, Štěpán Obsel a Libor Koba, abechme jich pře-mole za sósede. Tož dají každé 2 bečke piva, 4 kope tvarůžku a 4 pecne chleba,

Hadra: A mohle bechme to hněď dnes načít. Co meslite, sósedi?

Sósedi No bať — To je jakževo. — Nemožem to nechať,, až se to zkazí. —

Rechtář: A naši nejmladší sósedi, jako Malóš Krček a Kašpar Stéskal, dají jakožto domácí i bečke piva, 2 pecne chleba a 2 kope tvarůžku. Ale to se nechá na podrohý.

Hadra: Já bech meslel, rechtáři, abe-sme dnes všechno snědle a vepele, a až co zbede, abesme nechali na podruhy. Dnes budeme píť jak do důchodo.

Rechtář: Tak, hospocké, načni bečko a nalévej a dones tvarůžke a chleba. (Hospocké nalévá pivo a dá na stůl chleb, sůl a tvarůžky.)

Hospocké: Tak, sósedi, pivo je čerstvý — jak malvaz. Krájejte si chleba a berte si tvarůžky. (Všichni jedí a pijí.)

Hop: Tvarůžek je také Boží dar> ale kos skopového je přece lepší, ten náš řezník Smeslel to pěkně vevedl. Ale šak me se bez něho obendem. No né, sósedi?

Sósedi: Také že obeudem

Rechtář: No co vevedl? Já poslo-chám jak blázen.

Hop: Onehda bel v hospodě natro-bený a spostil pré tam na celý kolo, že nás óřad nepotřebuje, že má svó, že možem čekat, než dostáném těch 30 fontů na obroké, co má dávat. A me si to máme nechať lébiť? Me? Obecni óřad a vy s náma, sósedi. Z kého pak je živ, leda z nás. Debe přešlo na mě, já bech mu zatopil.

Rechiář: No to se nemože tak nechať, ani kos skopovýho r>a dnešní sýpku neposlal.

Holóbek: Víte co, sósedi. Deš on se obende bez nás, tož me se obendem