najdeš tam pesíky (od slova pes), ptáčky, kohoutky, hádky, věnečky, roznaarinky, různé květy, brejle, točenky, různé lidské figury a pod. — Veliké oblibě těší se ciráty. Ze sladkého těsta pekou se hřebeny čili pégny, které mají tvar hřebínku, jímž si děvčata spínají vlasy. Pekou se v málo vytopené troubě, posypou se fenyklem, cukrem a pokropí vejci. — Skládaničky jsou z tenkého, na čtverce nakrájeného těsta silně maštěného, a mají tvar malých uzlíčků.

Na Velký pátek pekou se Jidáše. Na Boleslavsku mají tvar provazů, které jsou stočeny. U nás, ač dosti na tvar ten jsem se u starých lidí doptával, nikdo ho nezná. Jidáš na Podřipsku je obyčejný vdolek pokapaný medem. Na Boží Hod velkonoční pekou se v peci mazance. »Gím žlutší mazanec, tím lepší jede.« Na sv. Martina pekly se podkovy, rohlíky a martiny. Babička moje na tvar jejich se již nepamatuje. Na Vánoce pekou se nyní vánočky. K večeři bývá všude již ryba vařená nebo smažená. Jinak bylo ale asi okolo roku 1830. Tehdy, jak říkává moje babička, bylo: 1. Rejžová polévka s mrkví. 2. Muzika: vařené sušené švestky, hrušky a jabka, vše hodně kořeněné. (Jinde tříslo. Srv. Ges. Lid r. X. str. 166. Petrák: Štědrovečerní jídla.) Jídlo to známo bylo též v okolí Vysokého Mýta. Po muzice měli domácí 3. vdolky s medem, kdežto chasa dostávala rohlíky.

Následující versi pověsti kubatovské slyšel jsem již před desíti lety na Lišovsku (sousední okres Hlubocku), nepřikládal jsem jí však důležitosti. Poněvadž však nyní zaslechl jsem podobné znění pověsti na Veselsku (od jakési stařeny, přistoupila do vlaku ve Veselí a jela na Hlubokou ďne 15. listop.) a poněvadž podobná zpráva o přísaze v hrobě jest uvedena v Č. L. VI. (od Dra G. Zíbrta) a v G. L. XI. (od prof, Nedomy), myslím, že zasluhuje, aby pro materialie k otázce kubatovské byla zachována v C. L.

Dle pověsti té totiž nebyl Kubáta popraven na šibenici, nýbrž přímo ve svém hrobě na Blatech. Páni totiž, aby prý zastrašili Kubátu trvajícího na svém tvrzení o právu sedláků k Blatům, dali vykopati na Blatech jámu, do níž při soudu veleli Kubátovi vstoupiti, dávajíce mu na jevo jednak přítomností katovou, jednak napomenutím, že jáma může se mu státi hrobem, bude-li dále odporovati. Tázali se ho, trvá-li na svém tvrzení; když pak v odpověď pronesl známou přísahu, veleli jej hned stíti a zakopati.

Celkem toto znění legendy kubatovské spor o Kubátu jenom více zaplétá a sotva přispěje k nějakému rozluštění.