str. 170
Pro plač věnců podat, před kněza jit,
pro falešnou lásku musím umřít.
při mém umíráno rozži svíčku!
O to jenem prosím, šohajíčku,
O to tebe prosím, bys při mně stál,
mý bledý vočenka zaklačoval.
|
Jsou tedy první dvě sloky obojího rhytmu; tento přídavek, bez pochyby původu pozdějšího, jest rhytmu trochejského.
Poměrně dosti často vyškytají se třístopé písně trochejské s nápěvem rhytmu daktylského, jako na př. v čís. 110. Bart. II. sbírky.
Na Frašťáckém mostě flalinka roste; kdo jej nepoliévá, ternu neporoste.
Věru já tam puojdem, poliévat ju budem, až se rozzelená, vydávat sa budem.*)
|
Často stávají se první stopy veršů trochejskych daktylskými tím, že se předně kladou jednoslabičné předrážky (aj, oj, hoj, joj). Mnohdy jest zcela patrno, že předrážky tyto nepatří k textu, jelikož daktyly jimi povstávající jsou nepravidelné, jako na př. v Suš. sbírce č. 236.
Černá hora bíuý les,
ej černá hora bíuý les,
ej kdo miuého videu dnes?
Ej kdo ho videu, nech poví,
ej nech mia huava nebolí.
Ej kamarádka viděua,
ej povědět mně nechceua.
Ej kamarádko má miuá, ej nechaj ty ho a i já, ej nech sa šelma potúuá. Ej foniine ho túuání, ej pod okénkem stávám. Ej pomine ho aj tanec, ej nebude už muádenec.
|
Daktyly tiskem označené jsou nepravidelné, patří tedy předrážka v písni této spíše k nápěvu než k textu. Jindy pozorujeme nesouhlas mezi rhytmem slovným a hudebním jen v některých verších, jako na př. v čís. 217a sbírkv Bart. II.
Škoda tě synečku, že za vodu býváš; voda lávky vzaia, už k nám nechodíváš.
Třeba lávky není, ale je kameni, přijdi k nám synečku, moje potěšení.
|
Hudební rhytmus lichých veršů v písní této jest daktylský, sudých pak trochejský; text však jest vesměs trochejsky.
Jak vysvětliti nesouhlas mezi rhytmem hudebním a slovným? Před-pokládáme-li, že text a nápěv písní národních vzniká současně, nemůžeme připustiti, aby táž osoba v téže době text a nápěv různým rhytmem tvořila. Avšak to možno si dobře mysliti, že časem vzniknou nové nápěvy téže písně, mnohdy i různých rhytmu. Ve sbírkách písní moravských setkáváme se často s písněmi o několika nápěvích. Na př. ve sbírce Suš. píseň 12. má nápěv čtverý a píseň 9a trojí. Tato poslední (známá píseň o smrti) iná jeden nápěv s předíaktím, jenž tedy nasvědčuje rhytmu jam-
*) Jiné příklady nesouhlasu rhytmu hudebního a textového: Bart. II.: 11,22a 430, 137, 190, 217a, b, 248, 267. Sušil: 9e, 18, 25b, 25b, 97, 104d, 124, 147b, 150, 264, 317.
|
