bickému, a dva trochejské. Text sám jest dokonale trochejský. První z uvedených písní má dvojí nápěv s předlaktím, jeden trochejský a jeden daktylský. Též tato píseň textem jest trochejská. Jest patrno, že jen jeden z těchto nápěvů, a to jenom trochejský mohl vzniknouti současně s textem; je-li to však týž, který jest pojat ve sbírku, těžko říci, jelikož nápěvy, dokud kolují v lidu, právě tak podléhají změnám jako text.

Při některých písních může původní nápěv i v zapomenutí upadnouti a nový třebas i rhytmicky odchylný trvale ovládnouti. Tak lze pravděpodobně si vysvětliti nesouhlas mezi rhytmem nápěvu a textu našich písní. Že na Moravě rádi při jistých příležitostech zpívají písně dle nápěvů rhytmem se nehodících, vysvítá ze slov Frt. Bartoše, jenž praví, že se při svatbách třebas půl hodiny i déle na jeden a týž nápěv pře-rozmanité písně kolovrátkují. Bart. II. CXLIV. *)

Pozorujeme-li jen při části písně nesouhlas rhytmicky mezi textem a nápěvem, můžeme s jistotou tvrditi, že část textu, jež jest jiného rhytmu než nápěv, jest pozdějšího původu. To lze tvrditi již o písni 260. Suš. sb., nahoře uvedené. Totéž platí o písni 258. Bart. I. sb.

První tři sloky písně této jsou ve shodě s nápěvem daktylský správné; v posledních však dvou slokách jest plno odchylek od rhytmu tohoto, ač trochejský jsou docela přesné. Tylo sloky zní takto:

Kromě rhytmu trochejského a daktylského při písních moravských jiného rhytmu není. Setkali jsme se sice také, ač zřídka, s rhytmem jam-bickým; avšak při bedlivějším pozorování shledali jsme skoro vždycky, že v případech těch jest pouze nápěv rhytmu jambického, nikoliv text. Často shledáváme, že nápěvu s předtaktím jest podložen přesně trochejský text, na př.:

(Suš. 288c.)