a při druhé z části daktylský. Tuto druhou zde uvádíme s naznačenými opravami, a to opět tak, že závorkami označujeme slabiky, jež dle domnění našeho by se měly vypustiti, a vodorovnými čarami ty, které by se měly přičiniti.

I při této písni pletení s druhým variantem způsobilo některé odchylky. K nepravidelným písním patří též čís. 37. v Suš. sb., píseň dle slov Sušilových jarmareční.

Při některých písních jest zřejmo, že nápěv, přesně vzato, hodí se jen k některým slokám. To platí o čís. 102a Suš. sb.

V písni této sudé verše začínají v několika řádcích daktyly, jinde trocheji. Podobně se to má při č. 18. a 103b Suš. sb. Tato druhá píseň zní:

Z toho jest zřejmo, že v případě, když stopu daktylskou zastupuje v jiných verších stopa trochejská, stopa tato při zpěvu musí se rozvésti na tři doby. Případy takovéto jsou však velmi vzácné; zpravidla pěvci moravští počítají přesně stopy i slabiky.