chával švarcenberským kočím, který ho vezli. — 2. Z Budějovic na Tábor je deset hodin, on tam byl za čtyry, pravdu vám povím, on tam byl za étyry, lidi ho viděli, on tam byl za čtyry, ujel šest hodin. — 3. V malým Roudným na něj vršští čekali, šest šimlů zapřákli, k Táboru jeli, z vrchu Dvořák ho vez, ten je živje podnes, dostal pět dukátů, hned jak z koně slez. — 4. Co se přihodilo stranu Hluboký, u vsi Hosína voral car ruský, jak záhon zavoral, sedláka zavolal, pět kusů dukátů jest mu daroval — 5. Když záhon zavoral, sedláka zavolal, pět kusů dukátů jemu daroval, pět kusů dukátů a všecku robotu do pátýho kolena z toho domu vzal.« Redakce G. Lidu provázela článek Weisův dodatkem : »Vzpomínáte si na roztomilou episodku výměnkáře a dědečka (Mošny) v Stroupež-nického >Našich furiantech«, čtouce, jak p. Matěj Bílý v Mezimostí zpíval následující, patrně umělou, nyní jíž znárodnělou písničku. Dědeček ve Furiantech vypravuje udivené hospodě, jak vezl ruského cara a jak byl za to odměněn penízky zlatými. Podobně vypravuje naše píseň. Zajímavé je, že se do písně vloudil snad bezděky variant o Josefu IL, jak u Rousinova brázdu vyoral. (Pozn. red)<

Pan V. Novotný-Kolenský cituje v článku »Car Alexandr I. jako oráč na Hlubocku,< v Pondělníku Jihočeských Listů 1904, č. 140 o této episodě ze Sommrovy topografie zápis : >ruský císař Alexandr 1. r. 1815, vraceje se z Paříže do Petrohradu, zdržel se nějaký čas u rodiny Sehwarzen-bergské na Hluboké ; dne 19. října procházeje se v okolí zastihl sedláka Fajtla z Hosína orajícího v blízkosti lesa Dobřejického, ujal pluh a vyoral celou brázdu a obdaroval sedláka 6 luisdory ; tak vzdal čest zaměstnání rolnickému, pluh na památku se chová dodnes v zámku na Hluboké.« Vysvětluje některé omyly písně Weisovy a dokládá, že : píseň je původní blaťácká, obsah její historicky dokázán a že na návštěvu tu ostatně také ukazuje hostinec »U ruského cara« v Č. Vrbnu u Hluboké.

Jádro celé episody v obou případech je správné, leč oba předpoklady jsou v některých místech mylné, a to následkem textu písně p. Weise, jímž původ písně přenáší se do jiného kraje z vlastního domova. Episodka jest v okolí Hluboké dosti známa, neboť je v živé paměti mnohých starcův, zvláště v rodu Fajtlově, dosud žijícím v Hosíně. Tomáš Fajtl, syn Vavřince Fajtla, jenž byl pozorností cara Alexandra r. 1815 vyznamenán, stařec dnes 751etý, vypravuje o celé episodě zcela jasně, zná původ písně a správný její nápěv, čímž ovšem je rozřešení usnadněno.

Velmi cenný zápis pak nalézá se ve školním archivu v Hosíně a sice v knize založené r. 1767, v níž jsou zaznamenány všecky »funkcí, obecní a cechovní mše jak bývávaly, dokud ještě Hluboká, Dasnej a Červený Aujezdec k Hosínské faře patřily, pak všecky fundační mše ze starší i novější doby a jiné pamětihodné věci, zaznamenané od učitelů : Vojtěcha flráze, Matouše, Antonína, Pavla a Josefa Lackmayerových«. Ochotný řídící uč. p. J. Černoch v Hosíně poslal mi opis doslovný, jak učiněn byl Pavlem Lakmayerem, tehdejším učitelem v Hosíně, a zní: »Roku 1815 dne 16. Oktobr. přijel Ruskej císař Alexandr v '/2 8mé hodině na noc při fagulích s knížetem pánem a jeho bratrem knížetem Karlem na Hlu-