bokou, a na to dne 18. ve % na 12 byla v kostele držená pro něj spí-vaná mše sv. a pak Te Deum Laudamus na památku vítězství u Leibziku od r. 1813 s francouzy, když vojna byla, a na odpoledne se držel Wasser-Jagd a Štvanice v starej oboře, při kteréžto bylo lidu hrozná síla ze všech stran na podívanej a skoro půl Budějc. Na to dne 19. na odpoledne jel císař na špacír k Hosínu s kněžnám a, a u Ví várky u lesa vyvorával Vavřinec Feitl chalupník z Hosína brambory na svým jiterním poli, ku kterémužto přišel císař Ruský Alexandr s kněžnama a vyvoral jeden šňorek sám svýma rukama, a Feitl mu popoháněl, a kněžny zbíraly brambory. A druhý den musel ten chalupník k němu do zámku a obdržel od něj 5 dukátů, což v šajnech 300 zl. vynášelo. Od toho vorání šel skrz Hosín pěšky okolo školy s kněžnama, a pak jel z Hosína do Hrdějc, a tam v hospodě sobě holbu piva nechal nalít a kněžnám holbu smetany, a za to dal 10 zl. v šajnech. Dne 17. byl na šívku v Purkarci, a tam u myslivce na zahradě jedl brambory, který sobě z Hluboký vezl, a tam n myslivce Japerta vařit nechal. Též se byl na Horách dívat.«

Z tohoto spolehlivého zápisu patrno, že se do písně nevloudil bezděky variant pověsti o cis. Josefu II., — jak u Rousinova brázdu vyoral — nýbrž že episoda v ní obsažená skutečně se přihodila. Je to v dějinách našeho lidu jihočeského zajímavá událost. Za to vloudily se do písně okolnosti jiné, jejichž vlivem nejen její původní znění značně se změnilo, ale jimiž hlavně stopa jejího domova a vzniku se ztratila.

Srovnejme jen píseň od p. "Weise, zapsanou ve Veselí n. Lužnicí a opakovanou v Jihoč. Listech, čís. 140, 1904 od p. V. Novotného, a následovní píseň, již mi předzpíval stařičký chalupník v Hosíně Tomáš Fajtl, syn Vavřince Fajtla, jehož pluhem car oral.

Píseň o ruském caru Alexandru I., jenž r. 1815 dne 19. října na poli Vavřince Fajtla u Hosína šňorek bramborů vyoral.