čepici drobných peněz.« (Bylo mu totiž 5 darovaných dukátů vyměněno za 300 zl. šajnů.)

Starý Fajtl je, ač jen chudý chalupník, stařeček bodrý a jedinou jeho útěchou v životě je vzpomínka na ruského cara a na ty »dukáty«. Pole památné si bohužel koupiti nemůže, neboť náleží k panství Hlubo-ckému. Je to tak zvané »jiterní pole« kat. čís. 664. u >Vývarky« blíže lesíka za vsí Hosínem. Jest zde zvykem, že panství tak zv. jiterní pole, menších rozloh a méně úrodná, pronajímá, zpravidla chalupníkům neb menším hospodářům.

Pluh, jímž car oral, byl dlouho uložen v starém hradu ; odtud po vystavění nynějšího zámku byl přenesen prý >na ohrady« (knížecí museum u Hluboké). Pátral jsem po něm marně a bylo se mnou sděleno, že snad je v zámku Kratochvíli. Až posud jsem zpráv o tom neobdržel. Tradice, že byl poslán do Národopisné výstavy aneb do Petrohradu, zdá se býti bezpodstatnou. Brambory si car skutečně odvezl s sebou na paměť, také mu byli zasíláni každoročně bažanti, ale o pluhu velice pochybuji. Ostatní výklady, odnášející se k návštěvě carově na Hluboké, odpovídají souhlasně zápisu Hosínskému.

O svobodnictví se starý Fajtl sám nezmínil a na můj dotaz odvětil, že se jich netýká Variant o něm do písně Weisovy se pouze vloudil a ač tedy nemá k ní přímý vztah, nechci ho nevzpomenouti. Variant ten má své historické pozadí, a sice týká se svobodnictví sedláka Říhy, jenž prý svobody požíval po svém předku, který obdržel ji od samého krále českého v dobách, kdy Hluboká patřila ke koruně královské za služby, jež předek ten jakožto královský psovod při honbách vykonával. Příslušnou listinu chovali do nedávná v Říhovic statku, ale z obavy, aby se neztratila, byla odevzdána Českému Museu v Praze (?).

Jak se do verše 1. vloudila záměna »o prajským králi« místo »v té české zemi« a v jakém vztahu k původní Fajtlově písni jest, vysvětlí snad tyto výpisky z archivu Budějovického: »R. 1822 dne 30. prosince jel Budějovicemi pruský král Vilém Bedřich na cestě z kongresu z Verony.« >R. 1823 dne 1. ledna (tedy hned 2 dni na to) jel zde (podruhé) ruský car Alexander I. Na cestě ku knížeti Švarcenberkovi sestoupil v Českém Vrbnu v hostinci »U červeného jelena«, aby se zde »upravil«. Od toho času nese hostinec název: »U ruského cara Alexandra I.«<

Více bezpečných zápisků o těchto dvou cestách po ruce nemám; toliko tradice druhou cestu cara Alexandra I. na Hlubokou líčí podobně prvé, avšak s troškou humoru: Když car jel od Budějovic, vyšlo mu vstříc »u červeného jelena« v č. Vrbnu velké množství okolních obyvatel, hlavně rolnictva. Od Hluboké pak ploužil se dlouhý průvod s >fagulemi«. Car přijížděje k hostinci, projevil přání, v tomto sestoupiti, aby se mohl »upraviti«. Pořadatel průvodu zvěděv to, dal pokyn, patrně z obavy, aby »íagule« předčasně nepohasly, tyto zhasnouti. Car netuše toho, »zarazil se« a půl hodiny čekal v hostinci vysvětlení, zatím se upravuje a sklenkou