jednu nepřátelskou hradbu a zapěl jasným hlasem evangelium sv. Jana : >Na počátku bylo slovo« ; mezi tím praporečník vystoupil na jinou hradbu.1) Pak se vracelo procesí do města na prostranství před Novou branou, kde blíže domu Jiřího Huberta byl postaven oltář ke cti Jana Kapistrana, o němž zde kázali; po ukončení zapěl prelát: >Tě, Bože, chválíme« a celý průvod se ubíral až k rohu domu pana Helffera,2) kdysi primasa Plzeňského, kde prelát zapěl třikráte vždy vyšším tónem: >Chraniž, Bože, Svůj národ«, a po třetí přidal: >a požehnej svému pokolení«. Potom se procesí vrátilo ke kostelu, kde prelát svíci, již nesl a jež byla posvěcena Neposkvrněnému Početí P. Marie, postavil na oltář, aby shořela k úctě Boží. Ozbrojení měšťané táhli pak z kostela vojensky sešikovaní na náměstí, kde se třikráte vystřelilo. Potom byl každý od vůdce domu propuštěn. Vůdce odebral se s vyššími důstojníky na radnici, kde purkmistru prapory a kopF) předal4) a byv obdařen odměnou, odebral se do domu určeného pro hostinu.

Ku článku téhož názvu na str. 177. dovoluji si podati některé dodatky. Událost, jak car Alexandr I. dne 19. října 1815 oře u Ho-sína na Hluboké, zvěčněna jest obrazem, který maloval Ferdinand Runk (1797—1819) učitel kreslení v rodině knížete Josefa Schwarzenberka. Obraz ten (malíř obdržel r. 1816 za práci 108 zl. rýn.) byl právě poslán na výstavu chystanou letos v únoru, historicko-uměleckou podobizen ruských lidí od r. 1705 do 1905, výstavu, jejíž organisátorem je známý Serg. P. Djagilev. Runk sám, popisuje svůj obraz, dí: ein Landmann ackert sein Feld. Vyorával tedy car brambory, či oral pole? Obraz ten představuje orajícího cara, dotyčného rolníka (chalupníka Vavř. Fajtla), který vede carovi koně, a jiného sedláka, jak se dívá na to; dále knížete Karla Schwarzenberka, vítěze u Lipska 1813 (jehož několikráte car navštívil), knížete Josefa, druhdy velevyslance v Paříži, sestry jeho Eleonoru, Karolinu (provdanou kn. z Lobkovic), Terezii (provd. 1. kr. z Fůrsten-berku), princezny Pavlínu a Eleonoru (dcery knížete Josefa), dále dcery oné kněžny Karoliny z Lobkovic (Gabrielu kněz. z Auersperku a Eleon. hrab. z Windišgretzu). Druhý obraz rovněž od Runka a představuje tutéž společnost, jak jede po Vltavě na lodi k Purkarci, krajinou zajímavou mezi vrchy »Baba«, ležícími pod Hlubokou.