str. 212
Památné pole, t. zv. jiterní, nájemné, bylo a jest panské. Nachází se as 800 metrů na východ od stanice Zámostí směrem k Hosínu.
Pluh choval se s jinými zajímavostmi, jako staré zbraně, trofeje, děla a p., delší dobu jako památka na zámku v Hluboké. Když se zámek přestavěl na nynější podobu, byl pluh onen, velmi již chatrný, odepsán z inventáře a zmizel; neví se kam. Zápis Sommerův v Topografii (XIII., 1841) je dosti správný, ač krátký.
Podáváme nyní rozbor oné písně a chceme ukázati její historičnost. Máme tu před sebou 2, vlastně 3 varianty: Weisův, Novotného, Čapkův. Píseň Tom. Fajtla (Č. Lid, XIV., 4., str. 181) je 2. variant.
Onen Tom. Fajtl jest dnes stařec 75 let starý a tudy o události té jen slyšel od své matky. Tenor a hlavní obsah písně je, jak patrno: car byl štědrý a »vidět se nechával« ; knížecí kočí uměli dobře jezdit. O rychlé jízdě z Hluboké na Tábor mluví ze všech 5 veršů 3, o kočích těch 4 verše a o tom orání jenom jeden a ten by) patrně jen přidaný proto, aby mluvil rovněž zas jen o carově štědrosti. Byl tedy zajisté až na 5. původně a ne na 2. místě. Je tedy Fajtlova píseň až 2. variant. Vznikla asi hned po té události, jež nadělala tehdy mezi lidem na jihu moc rozruchu; tedy r. 1815 a 1816. Skladatelé textu byli knížecí kočí, hudbu přidali domácí muzikanti. (Snad i dudák, jak do nedávná hrával na Třeboňsku při hodech rybních »pěšíků« J) Druhá část té melodie úplně připomíná druhou část písně »Vzkázala mně včera šafářova dcera2) a zvláště verše »že bude vyšívat šátek šakonový ...» Verš 4. naší písně dí: »V Ševětíné na něj Vršští čekali, Vršskej Dvořák ho vez« atd. Je jisto, že z Hluboké do Ševětína (což je menší kus) vezli cara kočí hlu-bočtí, ze Ševětína do Tábora (což bylo hlavní umění a větší kus cesty) kočí panství třeboňského, jak nařídila krátce před tím knížecí dvorní kancelář z Hluboké.
Onen Dvořák jmenoval se Jan, pocházel z Boru a byl kočím na dvoře »Vrchy« u Třeboně a t. r. 1815 sloužil 23 let. Tím je dáno též místo vzniku: píseň ta povstala u Třeboně3) a ne na Hluboké.4) Vždyť celý ten 4. verš líčí tu »slavnou jízdu« kočího z panství Třeboně
1) Tato rybní chasa zachovala při lovech velmi originální zvyky i terminologii, jež, jak svědči starobylý filologický ráz, sahá svým původem až do 16. sť letí patrně. Rovněž i skvostné staré dudácké pisně. jež zpívá třeboňský vrchní rybmistr. Bylo by žádoucí, aby třeboňští akademikové v čas pochopili svůj pravý úkol a pisně ty atd. před smrtí toho starého kmeta fonografem zachytili. Upozorňujeme je na to.
2) Arci, která z těch obou písní je starší a tedy původnější, nevíme. Obě, zdá se, vznikly na českém jihovýchodě.
3) Reklamujeme tuto píseň na pravá „Blata", do Veselí n. L. „Blata" hlu-bocká jsou přece malá, odvislá na velkých Veselských Blatech i na Pošumaví u Píši cka. Co je tu tedy svérázného, původního, či odvislého? V poslední době zúmyslně a neprávem se zaměňují „Blata" hlubocká s pravými na Veselsku, jak právem ukazuje i „Ces Lid" (XIV 3.) JNejprv se však musí dokázati, že ona „Blata" menší byla a mohla býti ethnografickou jedničkou. 4) Při stycích čeládky obou panství dostala se ovšem záhy i na Hlubokou.
